Karavana je tak rychlá, jako její nejpomaleší velboud.

Řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek.

Tož, tak ... pane kuchař.

Šancí je zcela upravený vzdělávací program. A na ten není v normální škole místo. To není uklizení - to je specielní péče. Na VŠ pak nemají šanci vůbec - třeba pokud musí absolvovat laboratoře.

Mám jako brigádu rozvoz pizzy. Ty lidi, kterým je dnes dvacet mají často problém i mluvit. Každému člověku volám 5 minut předem a už během dvou vět často poznám, že neumí mluvit a to je hodně špatně.

No jo, co ale s dětmi, které nebaví nic a vidí, že rodiče nepracují a jsou celoživotně na dávkách? V této cestě chtějí pokračovat i ony, protože z práce bolí tělo a kolikrát se v ní vydělá méně, než právě na těch dávkách. Protože to je taková podpora, onaká podpora, k tomu navíc dávky a rázem je příjem vyšší, než za běžnou práci.

Susedka, ktorá je riaditelka ZŠ mi hovorila, že úzkostných stavov majú strašne veľa po covide, pretože tie deti boli sociálne izolované a vplývalo to na ne i týmto spôsobom.

Inklúzia je dobrá myšlienka, dobre ste to popísal. Ale asi to závisí prípad od prípadu, ako sa to rieši v praxi.

Zdravím Filipe. Nemám co dodat. Napsal jste to moc dobře. Víte o čem píšete

Stejně jako mnoho jiných problémů, je to o vyvážení. Přílišná inkluze je škodlivá, stejně jako úplné odmítání.

Mám zkušenosti s ADHD a to z doby, kdy o něm málokdo věděl. Mám zkušenosti ze školství a to i inkluzivního, když to ještě nebylo všude. A myslím si, že velká část toho, že máme problémy jak s dětmi s určitou odchylkou autistického spektra tak s psychickými problémy je prostě z toho, že se to dříve nesledovalo, neurčovalo, nediagnostikovalo. Kolik z nás mělo v osmé, deváté třídě a pak na střední psychické problémy? Nějaký problém nebo mindrák měl asi každý. Ale neměli jsme psychology, kteří by se nás na to ptali, nebyl internet a filmy, ve kterých se to pořád řeší. Kolik z nás prostě něco neumělo - někomu nešlo kreslení, jinému matika,... a nikdo nediagnostikoval poruchu, prostě na to byl člověk "levý". No a věnoval se něčemu jinému. Neříkám, že se opravdové problémy nemají řešit, ale nemají se ani vyrábět a řešení nemá být na úkor jiných.

[...] Dětí s autismem strmě přibývá. Kapacity speciálních škol už nestačí. [...]

ale ty deti maji i pozoruhodne schopnosti. At je nauci anglicky, pak je poslou do kasina a ty deti tam budou na bezicim pasu rozbijet bank - a tim prispejou fyjalovi do rozpoctu. Videl jsem to v kine, skutecne to funguje.

Posloužím hezkým příkladem "neobroušeného diamantu" z dětství, kdy se děti ještě směly vychovávat.

Spolužák na hodině přírodopisu (cc 7-8 třída ZŠ) zlobil. Klasická ADHD puberta. Jsa vyzýván učitelem opakovaně ke klidu, onen spolužák lehce "ujel" a hodil dost drsnou invektivou po onom učiteli (cca 30tník).

Následovala ze strany učitele TAKOVÁ FACKA, že onomu spolužákovi vhrkly slzy do očí a - byl na dloooouhou dobu klid!

Nikdo už to dál neřešil.

Kdeže ty loňské sněhy jsou.

nasili plodi zase jen nasili. Vidime to na Ukrajine.