Jídlem za klid ve společnosti a celosvětový Mír...

Aaaaa , nemohl jsem si pomoct a použil krásný budovatelský nadpis k blogu, který opět drze umístím do sekce fotoblogy. Skuteční fotografové snad prominou...

Na jaře se kolem mě vaří na všech frontách a někdy vařím i já sám, tak jsem něco nacvakal. Jak je u mě dobrým zvykem, opět bez kompozic světla atd... O to s větším nadšením.

Začneme zvolna. S prváky je tohle pololetí hodně o bezmasých jídlech. Ke složitějším výrobkům se teprve dostaneme. Ale i taková čočka s rozpekem , ztraceným vajíčkem a karamelizovanou cibulkou je dobrá ňamka. Že nevíte co je rozpek ? Tak říkáme u nás v Plzni, takové lehce nasládlé přílohové bulce. Skvělá je nejen k čočce, ale třeba vepřové v mrkvi promění v zážitek...

Je to už nějaký čas kdy jsem jí takhle napsal na jídelní lístek v Hradci Královém kde jsem hostoval a zamotal tím všem hlavu. Dneska už vím, že stejně jako vošouch (bramborák) se jedná o náš regionální název a jsem při výjezdech opatrný :)))

Překvapivě suvéreně největší počet shlédnutí za hodně dlouhou dobou na mém profilu měla fotka, která vlastně ještě ani není jídlo.

Když si totiž chce kuchař udělat radost, tak jde, obejde si lednice a založí si vývar...

Třeťáci se připravují na „Závěrečky“ a tak jsem mohl ochutnat třeba tyhle holubky servírované s pyréčkem z pečeného červeného zelí. Bylo to tak dobré, že nám na tom „zakyska“ s koprem, kterou jsme zapoměli koupit ani nescházela...

To žáci v prváku na maturintním oboru mají ještě sladký život. Praktická maturita je ještě za horama. Tvarohové knedlíčky, jahodová omáčka a čokoládová hlína jim tu pohodu ještě přisladí...

Zavařil jsem si i já. S kolektivem u klienta...

Když se něco chystá, je třeba začít už den dopředu. Bůček je třeba vyrestovat, rozdusit...

Povaluje se tam takhle za občasného podlití vínem a jablečným moštem. Když to pak celé „rozňahňám“ a nechám ztuhnout, je to skvělá pomazánka které něžně říkáme „Prase a jabko.“

Kus dobrého chleba, nakládaná zelenina a na světě je krásně.

Pro kluky jsme připravovali krkovičku (holkám se servírovalo to samé s panenkou). Krkovice sous vide, jablečný demiglace, blanšírovaná a nakládaná zelenina, brambory s čedarem.

Ten talíř vaše problémy sice nevyřeší, ale co naplat. Pomůže na ně zapomenout :D

Kdo nehoví vepřovému, dostane kuře...

Tohle je plněné prsíčko (nasekaná sušená šunka, mozzarella a bazalka) , špecle se špenátem, brokolice a krém z pečených paprik.

Sám většinou hodnotím vlastní jídla se střízlivým odstupem, ale tady se mě po ochutnání chtělo stylově zakdákat. Tak dobré to bylo.

Už tady bylo prase, kokodák... Ještě schází nějaká bejkovina. Řeklo by se guláš... Jenže je zahuštěný perníkem, knedlíky jsou z řemeslného chleba ochucené majoránkou a česnekem. Před podáváním se ještě opečou na sádle. Kližka ? Jako máslo. Nespoutané, kolagenové orgie... Tady jsem nekdákal, ale bučel...

Všechno ale někdy končí.

Řízek. Já vím, zdravé to není... Ale taaak dobré. Tenhle je ve speciální strouhance a ještě dostal prémiové pomazání před výdejem.

Šťavnaťoučká kotletka na kosti. Tomu kusu masa se podle tvaru říká Tomahawk. Moc mírumilovně to nezní...

Ale kdyby někdo chtěl zpochybnit dnešní nenásilnou sjednocujíci misi... Měl by si na mě dá pozor, abych ho s ním nepřetáhl po hlavě!!!

(To bych samozřejmě neudělal, protože jsem proti násilí. S jídlem se navíc takhle nezachází. A znehodnotit toho fešáka v křupavém kabátku by mě zlomilo srdce.)

Cože? Že ještě nemáme končit? Chcete nějaký dezert? Tak jo... Máte to mít!

Čerstvě z udírny. 21 dní v láku. Tři masa, tři láky. Bůček. Krkovička (tu jsme před koncem uzení pro jistotu ještě natřeli švestkovým glazé). Hovězí hrudí...

No a to už je doopravdy všechno.

Z radosti si ještě zahraju něco teskného abych se uklidnil a půjdu zase něco dělat...