Jak voní málem zapomenuté léto ?

Zima ještě neskončila.... Tak je ta správná chvíle zavzpomínat si na léto. Na jaké vůně jsem zapomenul? Nebojte se napsat...

Ránem voní senoseč

Kdo z mladých dneska ví.... když se řekne otava? Ne, není to chyba, nemyslím řeku plnou vodáků. Zkušenější vědí, že se jedná o druhou trávu. Ti šťastnější pak znají jak voní senoseč.... Samotného by mě zajímalo jestli ještě někdy pohladím brouskem vyklepanou kosu a okoštujeme nového dne. Rituál senosečí, který provázel krajinu po staletí. který neopakovatelně voněl po práci, kráse a čerstvosti.... 

Dneska si můžeme přispat. A tak prospíme i neopakovatelná kouzla...

Letní koláče

Jsou chvíle jejichž cenu si uvědomíte až když dávno minou....  Chvíle, které už si nikdy nekoupíte za všechny peníze světa. Nemůžete si je ani vyvzdorovat, vyprosit, nebo vyplakat. Ty moje voní po letních koláčích. Je úplně jedno jestli je pekla babička, nebo maminka. Chutnají skvěle a lákají na ovoce, na štědrou porci másla a ani láskou se na nich nešetřilo... Často si ani neuvědomujeme, že štěstí je právě tady a teď....

Večerní ohně

Praskající polena.... Každé taky neopakovatelně voní.... Borovice po pryskyřici. To jsem měl vždycky nejradši. Míň už je milovala maminka, protože se mi pravidelně dařilo při jejich chystání opatlat se od hlavy až k patě a z oblečení ta ulepená nádhera nešla zrovna snadno. Ale ohni je to jedno. Vesele praská, neopakovatelný tak jako zážitky těch dnů. Dospělí i děti v tu chvíli vypadají, že spolu sdílí nějaké velké tajemství.. Plameny čarují a svět nemá jedinou chybu...

Díky a ahoj Filip