Jak se nenechat na dovolené nebo výletě otrávit ? Prázdninový inspektor radí, informuje...

A to jak obrazně, tak doslova. Právě letní teploty v kombinaci s neprofesionálně vedeným provozem jsou pro takový případ jako dělané...

Češi už dávno nejsou jenom národem dovolenkových paštikářů, případně konzumentů řízků s chlebem. Co si budeme namlouvat, dobrej řízeček, okurka a chleba pro řadu z nás přesto zůstává na cestách stejně důležitý jako kufr.

Možnosti občerstvení na cestách jsou dneska někde úplně jinde než před desítkami let... Nostalgie , zvyk je železná košile a ještě dobře chutná. To jsou ovšem vyšší trumfy, které řízku nikdo snadno nevezme :)

Jinak jídlo na cestách můžeme rozdělit do několika kategorií.

V té první kategorii je samotným cílem našich výprav. To před desítkami let nebylo. Jezdíme do vyhlášených podniků, případně přímo na vyhlášené šéfkuchaře. Tady nám v drtivé většině případů nic nehrozí. Jak ze strany zdravotních rizik, tak ze strany případných nekalých obchodních praktik. Dobrá pověst a jméno je nejcenějším kapitálem, kterým tato zařízení disponují.

Druhou kategorií z mého pohledu jsou fastfoodové řetězce, benzinky. U těch ověřených a známých řetězců je očekáván vysoký standart jak hygienických tak kvalitativních aspektů při jejich návštěvě a většinou tomu tak bývá. Není to ale neprůstřelné jako v kategorii první. Poslední dobou nenahrává situaci ani problém s hledáním kvalitního personálu.

Nejrizikovější kategorií je kategorie třetí. Restaurace, stánky , kempy u historických památek, koupališť...

V posledních letech se sice řada provozovatelů dostala s laťkou kvality tak vysoko, že se prolíná s první skupinou uvedenou výše... Nicméně, pořád ještě existuje řada turistických pastí, které dokáží překvapit.

Nezvládnutí hygieny může být zvlášť v letních teplotách velmi nepříjemné. Stejně tak záměrné nekalé obchodní praktiky. Mezi nejčastější patří klamavá označení jídel či surovin na jídelních lístcích. Parmazán a prosciutto totiž stojí víc než eidam s pizza šunkou...

Vaše peněženka může pocítit třeba skryté poplatky a doplatky tamtéž. Při troše nepozornosti tak zaplatíte podstatně víc, než by bylo správné. (Vůbec nezmiňuji možnost, že vás na hůl vezme personál. To už je záležitost z kategorie evergreenů.)

Ještě víc, než v druhé kategorii tady hrozí možnosrt setkání s personálem nekvalifikovaným. Tady hrozí újma nejenom proto, že neumí počítat, nezná alergeny, neví co doporučit, netuší nic o jídlech a nápojích které servíruje... Hlavně takový personál nezná stavovskou čest a dokáže otrávit výlet/pobyt nevhodným chováním k našim návštěvníkům/zákazníkům.

Záměrně nerozpitvávám možnost platit/neplatit i jinak než hotovostí. Kdo mě zná a čte tak ví, že nepříjímaní bezhotovostních plateb podle mě „hodně smrdí“.

Nerad bych ale končil nějak pesimisticky. Ve všech kategoriích se dá najít čím dál víc skutečných perel. Nechte si doporučit podle recenzí (Čím víc jich je, tím větší je jistota, že se na ně dá spolehnout.) Stejně tak se kvalitě gastronomických zařízení věnují i častí blogeři. Třeba na Lukáše Hejlíka se dá dost dobře spolehnout... A úplně nejlepší je osobní doporučení od někoho kdo má zkušenost. Tohle je ostatně i pro nás v oboru velká motivace jak dělat věci na 110%. Ta „šeptanda“ je totiž nejlepší možná reklama co se nedá koupit za žádném peníze...

A písnička ? Sinatra mi v posledních dnech „hraje“ v přehrávači :)