Jak moc se podobají propaganda nacistická i komunistická... Plzeň, nálety, osvobození.

... a taky myslím, že na propagandu všeobecně je třeba dávat si majzla. I dneska řádí jako černá ruka ze všech stran...

Vždycky s blížícím se datem květnových událostí roku pětačtyřicátého si právě u nás v Plzni naplno uvědomím jak blízko k sobě mají propagandy totalitních režimů...

Protože duben byl měsícem několika spojeneckých náletů na Plzeň, kterých právě tato propaganda dokáže skvěle využít.

Proč k těmto náletům došlo a jaké postavení v rámci zbrojařské výroby Třetí říše Plzeň zaujímala je skvěle a jednoduše vystiženo na počátku dokumentu, ke kterému přikládám odkaz.

(Je tam spousta ostatních informací z úst historiků i pamětníků jak probíhalo samotné osvobození Plzně, a jak blízko bylo či nebylo krveprolití...)

Odkaz

Plzeň měla v rámci Českých měst Protektorátu velmi zvláštní postavení. A ano, bylo to požehnání i prokletí. Za spoustu „odlehčení“ od reality válečných let posléze krvavě zaplatila.

Nicméně k náletům na mé město nedošlo jen tak pro legraci, nebo z dlouhé chvíle spojeneckých plánovačů.

To co dneska považujeme za tak samozřejmé (Zhroucení se nacistického kolosu během několika dní po pádu Berlína) v té chvíli ještě tak jasně nevypadalo. Stále hrozilo další protahování konfliktu (Sever Německa, Alpy, Bavorsko... Mohutná byla i Skupina armád Střed.) a další velké ztráty nejen na životech útočících armád.

Několik měsíců roku 1945 bylo extrémně krvavých především na východní frontě. Byl předpoklad, že právě odpor posledních fanatickkých nacistů bude nesmírně tvrdý i na „západě“.

Taková už je bohužel válka. Jak letos na našich slavnostech svobody pravil devětadevádesátiletý veterán Harry Humason : „Ve válce nikdo nevyhrává, všichni prohrávají. Jestli je na tom vůbec něco dobrého, tak jen to, že po válce může být obnoveno a znovu postaveno to, co bylo zbořeno a zničeno. „