Taky jsem s hulbou už víceméně skončil, Filipe, jakkoli z důvodů snad trochu odlišných.

Poté, co jsem přestal s chlastem a stal se ze mne dočasně abstinující alkoholik, jsem si občas aspoň ještě ubalil zelí, a namísto zpití do nevědomí to bral zhruba podobně jako očistný restart systému počítače. Znaje však svůj sklon k látkové závislosti, vybíral jsem si k tomu cíleně doby, kdy jsem neměl problémy, nebyl ve stresu ani frustrován, kdy mne nic netrápilo ani nebolelo... To abych snížil riziko, že příště v podobné situaci sáhnu po jointu jako po terapii.

Jenže chvíle, kdy jsem neměl problémy a nic mne nebolelo, byly stále řidší a začaly mít frekvenci jako velbloudí karavany na Čukotce, takže špeka jsem si dal tak dvakrát ročně. A před pár roky mne takové chvíle už potkávat přestaly, a od té doby holt mařenku nehulím...

Takže poslední neřest, která mi zůstala (a chlap by si podle mého aspoň nějakou neřest měl uchovat), jsou holt už jen ta cigára.

Dobrej přístup Vladimíre...

Na lekárske účely je to ok, ale ani to každému nesadne, ja som CBD olej musela prestať užívať, nerobil mi dobre. Ale pohodu si vie človek snáď zariadiť aj inak ako inhaláciou niečoho. Niekto od trávy potom postúpi aj na vyššie levle a odtiaľ už tá cesta je ťažká.

Díky za vstup Janka. Pohodu si určitě zařídíme i bez marihuany. Ale to se dá říct i o alkoholu, přesto obojí někdy tvrdohlavě používáme. Inu, část lidské povahy...

Filipe, já jako příležitostný konzument můžu zodpovědně prohlásit, že největší "halušky" jsem měl po prášcích na spaní. Tráva byla vždy jen na pohodu a tvrdé drogy mě nikdy nelákaly.

Ahoj Davide, jasně... Tráva je na pohodu a vo tom to je :)

Ahoj Filipe,

já jsem na rozdíl od Vás hulit trávu nepřestal - já jsem s tím v podstatě ani nezačal.

Protože jsem zvědavej chlap, vyzkoušel jsem to: jointa mi ubalil syn mojí manželky, já jsem ho jako chlap, který kouří bezmála 50 let, statečně vyšlukoval a pak se začaly dít věci. V řadě první jsem se po třech, čtyřech minutách téhle ochutnávky dostal do stavu, jako kdybych zdolal deset, patnáct piv. Jenomže u té desítky piv jsem s kumpány z mokré čtvrti byl pár hodin a během nich jsme probrali všechno od trouby šéfa v práci, přes ženské a politiku, což v tomhle případě jaksi nešlo.

Usměvavej - a to kvalitně - jsem byl okamžitě. Moje paní se druhý den chechtala, že takhle rozesmátýho, dokonce vtipnýho, mě ještě nikdy neviděla. Jenomže já si to vůbec nepamatoval.

Ekonomicky to byla tragédie, protože jsem (prý...) poté vyžral úplně všechno, co bylo v lednici.

Trávu jsem tak z pragmatických důvodů zavrhl. A podruhé už to nikdy nezkusil. Fakt si dám raději 5 piv (10 nebo 15 už jich nedám...).

Jo Pavle, Hulihlad to je disciplína, kdo nezažil nepochopí

Díky Jiří :)

Já jednou zhulil celou vesnici. Můj synáček coby nerozvážný mladík si na louce za chalupou zasel políčko daggy. Dagga rostla jako z vody, je to docela statný keř. Políčko začalo být viditelné i místní okresky. Ve vesnici o něm věděl kde kdo. Bylo mi jasné, že musím zakročit, než nás někdo napráská. Políčko jsem sklidil, trávu navršil do velké kupy a zapálil. Vítr rozfoukal hustý černý kouř po celé vsi. Ve vsi bylo rázem příjemně a veselo. Jediný, kdo nebyl rád byl synáček.

Vašek

Koukám, že ten můj táta nebyl jedinej co měl vykutálenýho synáčka :DDD