Hurá Halloween! Nebo jsme jen národ Dušičkový?

Tak mě tak včera napadlo, když jsem procházel kolem vyřezaných dýní, že u tradic je vlastně jedno nejen kde se vzal jejich původ...

... ale vlastně i to jak je ta tradice stará. Vždyť vlastně každá tradice když vznikala musela začít v novorozeckým věku.

Halloween je každoročně nejzábavnější celodenní akce, která na škole je.

Proč si to myslím? No jednoznačně u ní naši žáci v maximálním počtu projevují spontánnost. Tady není třeba nijak zvlášť motivovat k vymýšlení rejdů a aktivit. Běží to tak nějak samo.

Tradičně je třeba ohlídat aby se nikdo v rámci euforie nezmrzačil a tak. Loni jsem zavčasu podchytil hejno čarodějnic chystající se vláčet spoutaného spolužáka v pytli přes schody směrem do tělocvičny, kde probíhalo slavnostní zahájení. Letos se povedlo hned po prvních soustech zarazit při dlabání Halloweenských dýní jejich konzumaci. Naštěstí nejsou přímo jedovaté a tak se místo zvuků přijíždějící sanitky ozýval po chodbách dál jenom smích a dupání.

U některých žáků v takové chvíli opadají zábrany a tak jsem včera dozvěděl i to jaký je rozdíl mezi Vánočním stromkem a chlapem... Prý žádný, na obou visí koule...

No, naštěstí se od pondělka zase vrátíme k představám, že tady jako učitelé něco opravdu řídíme. Já mám obrovskou výhodu, kterou jsem si opětovně uvědomil den předtím u práci s prváky... Když jim u odborného předmětu člověk ukáže , že to umí, má je hned na své straně. U těch patnáctiletých lidiček zkrátka ukázaná platí, nenechají se opíjet kydama tak často jako my „dospěláci.“ Když budu mít kliku a ještě párkrát se mi zadaří, dostanu se k titulu Chábr, což je asi největší ocenění, který od nich můžete dostat...

Odkaz

Ale abych se vrátil k tomu co jsem psal v nadpisu. Halloween, nebo Dušičky ? První máj, nebo Valentýn? Vždyť je to úplně jedno. Každému a každé generaci co jejich jest. Blížej se Vánoce, a kdo chce ať si dá na Štědrovečerní tabuli třeba tofu. Není třeba zatěžovat se „blbostma“. Natož se kvůli nim pohoršovat, hádat... Krade nám to čas, kdy můžeme být spontánní a šťastný.

Nemyslíte?

A písnička ? S blogem nemá nic, ale přeji vše nejlepší...