Generace X ... Udřít se k smrti jako normál? Nebo je to jinak?

Často píšu o mladých kterými jsem obklopený a jejichž generace často bývají osočovány z neschopnosti, lenosti a tak vůbec...

Rád jim dělám advokáta. Dneska bych ale rád napsal něco pěknýho i o nás. A nebudu si brát na paškál Xka celosvětově. Budu psát o nás. Nejvíc pak o Husákových dětech.

Vyčítá se nám ledasco. Často i to, že jsme strávily nejlepší roky života rachotou A že dneska je přáním všech najít balanc mezi prací a soukromým životem.

Na jednu stranu chápu, že nikoho neláká pracovat na šestnácti hodinových směnách což jsem bral jako standard ještě celkem nedávno. Normální měsíc pak měl mimnimálně 50-70 přesčasových hodin.

Stejně tak když někdo rozjel živnost, podnikání... Většinou se musel do své firmy „nastěhovat“. A spousta z nás to tak má pořád...

Chtěl bych k tomu říct dvě věci. Jinak to nebudu vokecávat.

1) Nejsme žádní chudáci. Tohle je naše volba. Osobně si ani „dneska“ nedělám žádné zkácené pracovní týdny. Naopak. Pravdou je, že jak se zlomil věk, tak se snažím mít jeden opravdu volný den v týdnu kdy se opravdu flákám. Ne vždycky se to ale podaří. Nicméně díky tomu, že patřím mezi ty šťastné, kteří vlastně celý produktivní život tráví něčím co chtějí (nemusí z donucení) dělat... Tak možná ani podle některých definic vlastně něpracuju vůbec...

2) Svět zanecháváme takový jaký je... Někdy je nám vyčítáno, že jsme měli častěji být doma a že to co se porouchalo dalším generacím je naše vina. Nemyslím si to a jestli ... Tak jenom zčásti. Svět s společnost se vyvíjí od dob pravěkejch maleb a ještě dál. Žádný z dědů nezanechal vnukům okolí nepoznamené tokem času. A jestliže jsme chtěli něco víc než bylo možné za socíku... Nebyla to úchylka. A nešlo jenom o peníze, majetek. Často se šlo a udělalo něco prostě jenom proto, že by to nikdo jiný neudělal.

Nakonec, byť píšu o sobě... Myslím si, že je to celkem generační výpověď.A že peníze jsou určitě důležité, nicméně za poslední týden mě neudělalo největší radost vystavování faktur. Mnohem lepší pocit jsem měl na hodině u prváků hotelováků, kde jsem od těch patnácti/šestnáctiletejch lidiček slyšel „To je moc dobře, že nás máte rád...“ . Stejně tak jsem měl fajn pocit, že i když se mi nevstává z brzy ráno tak jako před třiceti lety, ještě pořád dokážu zvednout své lenivnějící pozadí a dvakrát jsem po ránu uvařil něco pro charitu.

Upřímně si myslím, že přes divoké rozdíly v názorech na politiku, tohle ještě má naše generace společný. Nejsme tak marní jak by se někdy mohlo zdát...

Písnička nemá s blogem vůbec nic. Nicméně moje oblíbená Modrovláska opustila Arch Enemy a vydala se na sólovou dráhu. A vypadá to moc dobře... (Sakra, já už jí odpustil i to, že je veganka :D )