Generace sněhových vloček nebo přemoudřelých dědků ?

S pojmem sněhová vločka se setkávám docela často. Ve vztahu k dnešním mladým mě dostává do varu. Včera mě něco napadlo k těm sněhovým vločkám a listopadu 89...

Podle toho co člověk čte a slyší kolem sebe to vypadá, že každý druhý tady byl revolucionář a v protikomunistickém odboji...

Přitom ještě v lednu 1989 na největších projevech občanské neposlušnosti (Palachův týden) se na nich z milionů obyvatel podílelo aktivně několik tisíc lidí. Já se dnešnímu zhrdinštění postojů spousty pamětníků nesměju. Dokonce ho docela chápu.

V reálu se však Československo dostalo do varu až ve chvíli kdy obr východního bloku už klečel na kolenou. Dávno po vyhlášení Perestrojky. Dávno po Polácích. Dávno poté co v Maďarsku zemřel János Kádár a byl rehabilitován Imre Nagy či hromadném exodu občanů NDR do země zaslíbené.

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Odkaz

Přesto byl pro naši generaci listopad 89. obrovskou úlevou a nádechem (o kterém jsem psal už minule.).

Jedním z důvodů té obrovské úlevy byla i skutečnost, že podle všeho začínal zlatý věk. Konec bipolárního světa. Nastával čas prosperity a věčného míru v kterém jistě brzy doženeme blahobyt západních zemí...

Nic z toho nestalo. Nic z toho dnešním dětem nepředáváme.

Pominu skutečnost toho, jak digitalizace našeho žití ovlivňuje jejich duševní i fyzické schopnosti. Co vidí kolem sebe ? Klimatickou změnu. Válečné konflikty. Perspektivu ještě větších válečných konfliktů.

Zkrátka úplně jinou budoucnost, než jsem viděl já v krásných listopadových dnech před pětatřiceti lety.

Tak co? Opravdu jsou to sněhové vločky ? Nejsme spíš generace přemoudřelých dědků ?