Filmy podle mých oblíbených dětských knížek, které hltám i jako dospělák...

U piva se opravdu semele všechno a nedávno se naše akademická debata obrátila směrem které filmy podle knížek našeho dětství jsou top...

... no a já... já byl divnej už jako dítě. Takže byť v debatě na podobné témá vždy vítězí „Májovky“ u mě je nehledejte. Přestože shlédnutí Pokladu na Stříbrném jezeře v Panoramatickém kině Eden patří k mým „top“ dětským zážitkům. Proč tedy ? Protože jako knížky mě „Májovky“ zkrátka nebavily.

Ne že bych jako dítě nepodléhal „Indiánkám“. Jenže mě nejvíc brala série Tekumseh od Fritze Steubena a Poslední Mohykán Jamese Fenimora Coopera.

Odkaz

Odkaz

A právě filmový Poslední Mohykán mě včera vlastně „nakopl“ k tomuhle blogu. Naprosto geniálně se tam potkala atmosféra předlohy doplněná o neskutené exteriéry Apalačského pohoří kde se film natáčel i obsazení a hudba.

Právě dlouhá finálová scéna kde hrají hlavní roli všechyn tyhle faktory a která u mě vždycky spolehlivě „vyvolává husinu“ je k vidění třeba tady...

Na druhém místě volím ani ne tak film, jako spíš celou trilogii příběhů o prstenu Petera Jacksona. Nikdy jsem si nedokázal představit , že se Pán prstenů dá zfilmovat. Ale snad právě proto, že se režie ujal velký fanoušek ságy se to povedlo. Jistě, přenést na plátno všechny dějové linie a vrstvy je zcela nemožné a ve filmovém podání by bylo nejspíš i krapet nudné... Ale on přesně věděl (cítil) kde ubrat aby duch vyprávění neutrpěl ani ň. Fantasticky klaplo obsazení (Viggo Mortensen je snad Aragornova reinkarnace) a kombinace triků + úchvatných exteriérů je jen třešničkou na dortu. Netřeba dodávat, že této třešničce mnohem víc než televizní obrazovka slušelo právě plátno...

A jaký by to byl král bez svého meče ?

Jako dítě jsem byl divnej a jsem asi trochu divnej i dneska. Už jsem tady kdysi psal, že po špatně léčených příušnicích jsem v šesti letech na čas ohluchl a knížka byla v té době můj největší přítel. Remarqua jsem začal číst asi dřív než většina ostatních. Na západní frontě klid jsem pak zhltnul dávno před tím než jsem viděl tenhle film... Ne všem generacím je dopřáno splnit si své sny a přání.

A abych skončil vesele ... (Jak jinak) I naše literatura a film má u mé maličkosti zářez na pažbě. I tady se skvěle trefil casting nejen v hlavních rolích a všechno si tak nějak sedlo. Jirotkův Saturnin na plátně si s předlohou podle mého ani trochu nezadá. A smích je nejlepší prevence na podzimní virózy a náladu která panuje za oknem... Navíc skutečnost, že ne vždycky potřebujeme velké výpravy v dechberoucích scenériích aby film chytil a nepustil je celkem potěšující... Pokud je předloha „geniálně prostá“ vystačí si i bez nich. A pokud stojí za prd, nepomůžou ani miliony. I takových filmů je hafo, ale nejsou tématem dnešního klábosení :)

Na úplný závěr dnešní otázka od piva... Jak to máty vy? Napište mi a to tady u dobrýho „šnýtku“ určitě počteme :)