Na nesmyslnou nenažranost restauratérů existuje jeden účinný a efektivní lék - prostě je ignorovat. Bohužel, to vždycky zhatí nějaký trouba, který si to přece může dovolit... Je to jako z dubajskou čokoládou. Vsichni vědí, že je to nehorázně předražený nesmysl, ale lidi se zase můžou roztrhat, až cukráři nestíhají ani vyrábět.

Díky všem za košatou diskuzi a návštěvu. Momentálně jedu v módu , že den má málo hodin tak nestíhám reagovat. Nezlobte se :)

Nic jsem nezměnil na svém zvyku, že jím v těch restauracích, kde si na jídle pochutnám. Pokud na to mám. – A pokud na to zrovna nemám, do restaurace si holt na jídlo zajdu příště.

Nikomu ovšem tehle svůj přístup vnucovat nehodlám.

Ted jsem se vratil z tech Alp. Parkovne v luxusnim stredisku v Dolomitech par metru od lanovky vice nez dvakrat levnejsi nez na Pustevnach v Beskydech (Beskydy jsou nadherne). Jidlo tamtez o 50% drazsi nez v onech Alpach. Kvalita celkem uchazejici, ale ty Dolomity to zatim nejsou, kdyby to alespon nebylo studene - ale dodatecna mikrovlnka a celkem ochotna servirka to jistily ...

Věční nespokojenci se najdou všude, ať už se bavíme po restauracích, či o dopravním provozu. Lidi prostě rádi nadávají, a protože neustále nadávají i na to, s čím se setkali už nesčestněkrát, těžko se ubránit domněnce, že si zanadávají vskutku s radostí, jinak by to už nekomentovali. Spíše mě překvapuje, že věnujete svou pozornost nějakým nic neříkajícím stížnostem.

Ovšem ještě více mě překvapují Vaše výroky o lacinnosti jídla a o férové marži. Ještě nedávno, snad pár měsíců zpátky jste co si pamatuju zastával postoj, že ceny v restauracích nemůžou být ze své podstaty jakkoli neadekvátní, neboť si je podnikající osoby stanovují samy a každý ma možnost volby je akceptovat, nebo odmítnout. Nyní vidím tedy náznaku obratu v této otázce.

Nemám výhrady k termínu "přiměřený zisk". Když se nebavíme jen o restauracích, vytáčí mě, když vidím běžně za jeden langoš 130 Kč, bramborák za 150 Kč. To nenažranost je...

Tohle vás dovede vytočit...?

Obecně je restaurací, či hospod mnoho, alespoň podle zaplněnosti. Samozřejmě ne všude, ale u nás ve městě s 8tisíci obyvateli jich je 11......Jestli je to moc nebo málo by měl určit trh, ale zatím všechny žijí a za mé paměti skončil pouze jeden nonstop. Cena v restauraci je správná tehdy, když ji zákazník akceptuje, také vzhledem ke kvalitě. Na oběd si vždy rádi zajdeme, ale taky jsme to omezili, kvůli cenám, což mě mrzí. Jsem konzerva a rád chodím tam, po celé republice, kde jsem se dobře najedl. Nechodím tam, kde mě vítají nápisem....karty nebereme, o tom si myslím své.

Co se karet týče, to by Vám možná pan Vracovský vysvětlil lépe, ale poplatky z nich nejsou malé. Dle mého skromného názoru, za rok ty poplatky klidně udělají rodinou dovolenou v Egyptě či na Maledivách, záleží na obratu podniku. Jestliže podnik donutí zákazníky platit v hotovosti a nebude mít kradoucí zaměstnance, rozdíl může být skutečně obrovský.

Podle mě je problém v tom, že plno restauratérů snižovala cenu jídla okrádáním státu na daních. S EET nemohli a najednou ty zvýšené náklady museli promítnout do cen. Pak přišel covid a další docela skokové zvýšení.

Jde o to, že lidé myslí v cenových kotvách, ne v reálných cenách. Dám příklad. V galaxii far, far away občan státu Čachy platí za 1 kW 5 fufníků. Občan státu Slavensko to má dotované a platí za 1 kW 1 fufník. Oba mají zhruba stejné platy a náklady. Dotace skončí a oba platí stejnou částku. Zatímco obyvatel Čach je zvyklý a nemá s tím problém, obyvatel Slavenska brečí, jak jsou energie drahé.

Nevím jak se dá okrádat na daních. Výčepní nebo majitel restaurace obdrží určité množství zboží a z toho se dá lehce vypočítat kolik má odvést na daních. Pokud si něco přihraje do kapsy mně nevadí. Horší by bylo, kdyby byl na pracáku s nataženou dlaní. Pokud se v malém obchodě platí kartou já vždy zaplatím hotově,

Restauratéři si alespoň mohou vybrat na jakou klientelu se zaměří, zda na co největší počet vydaných jídel - většinou tkzv. hotovek, nebo na jídla na objednávku ...... Zákazník se může sám , podle jídelního lístku, rozhodnout zda nabízenou cenu akceptuje či ne.

Navíc hospodský si může prakticky každý den spočítat, jestli za ten den vydělal, či nikoliv - a ten který to neumí, nepatří do fochu.

Takoví zemědělci to mají mnohem horší. Ti mají vstupy už tak prodražené a možnosti odbytu jejich výroby, za rozumnou cenu, natolik omezené, že nikdy neví jestli na konci výrobního procesu, který trvá několik měsíců, vyjdou s penězi, či ne.

Ceny se liší řádově. V Třeboni jsem si dal v "Šupině" sumce za šest stovek, na Lipně candáta za tři. Ve Vlkově nad Lužnicí velký řízek s bramborovou kaší a s malým pivem za 159 Kč. To byla polední akce. Za socialismu jsem na to neměl a tak jsem si vybíral jídla podle ceny. Jak Burian, když si objednal tři vejce do skla, které zakrýval na jídelním lístku dlaní a koukal jen na ceny. V dnešní době je důchodcům hej a tak jím, na co mám chuť, nebo co chci vyzkoušet.