Devadesátky kuchařů a provozáku, aneb takhle se tady žilo...Někdy i v řetězech.

Klasik by napsal, že doba byla těhotná očekáváním a revoluční kvas zachvátil mysl a peněženky obyvatel...

... a tak jsem se já, stejně jako ostatní soukmenovci z Restaurací a jídelen ocitnul uprostřed budování volnýho trhu.

Někdy byl ten trh až moc volnej a jindy v něm bylo až moc těsno. Jako třeba, když Dlouhej Ferda prohrál v bednách až moc peněz...

Ale vemu to popořadě... Ferda se vlastně jmenoval Franta a dneska už si fakt nepamatuju proč se mu říkalo Ferda. Dlouhej, tam to bylo jasný. Pokaždý když vstupoval do místnosti musel se ohnout aby si nerozštíp lebku o futra.

Byl to dobrák. Přesně takovej kuchař kterýho si představíš když běží v telce nějakej retro socíkovskej pořad, kde se kuchaři vyskytujou. (Tedy s výjimkou Supermana v rondonu po Československu, Sváti Kuřátka.)

Smažil si svý řízky, krájel cibuli a šidil jenom trochu aby mu sem tam zbyla nějaká pětka na zvelebování svý chajdy, kterou zdědil po rodičích.

Moře a Alpy nikdy neviděl a ani mu to nescházelo. Ale ta vylepšená kůlnička kousek od Spálenýho poříčí, tam mu bylo fajn.

Kdo to tam zná, tak ví, že na kraji Brdskýho lesa rostou ty nejlepší hřiby, a od jara do podzimu je tam zkrátka fajn. Zimu my lufťáci dycky nějak přečkáme v Plzni a těšíme se, až se louky kolem Brdskejch rybníků zase zazelenaj.

Takhle si Ferda v klidu oslavil čtyřicítku. Bez ženské a bez tabáku. Ani jedno mu výrazně nescházelo.

V pohádce by žil klidně až do smrti. Jenže jestli je něco jasný, pak to, že v pohádce fakt nežijem. Samet se kolem něj prohnal fofrem, ale tiše. Nakonec fachmana co se nelekne práce a nereptá potřeboval podnikatel úplně stejně jako kdysi soudruh provozní. (Vždyť to byla pořád jedna a ta samá osoba.)

Průšvih se stal, když jednoho dne v koutě vedle stolu štamgastů přistála trojice blikajících krabic. Ferda měl nutkání je vyzkoušet. Gamblerem se člověk stává vopravdu rychle. Vím vo tom svý.

Během půl roku proházel po pětikorunách do chřtánů svých blikajících lásek chajdu a slušně se „zasek“ i u šéfa. Každý ráno vstával s tím, že už nikdy... Ale nikdy netrvalo nikdy dýl než pár hodin.

Nakonec si půjčil u dvou bráchů, vyhazovačů a taky hospodskejch. Na šílenej úrok a bez šance, že by to někdy splatil. Když nesplácel, týpci si ho chytili a odvezli do svý hospody kousek vod Plzně.

Tam skončil Ferda přikovanej na řetězu a vařil dokud si svý dluhy i úroky nevodpracoval. A musel si toho vodmakat ještě dost navíc aby se jako investice vyplatil. Pouštěli ho jenom na záchod a umejt. Spát spal na starý matraci v rohu za sporákem.

Všichni to věděli, benga, starosta, hosti... A všem to bylo fuk.

Nakonec se stal z Ferdy bezďák co umřel dávno před vlastní padesátkou.

Jo, panáčkové... Takhle se tady taky žilo...