Dětská duše jako oběť covidu......

Nedá mi to nedá.... Povrtat se v tématu trošku jinak. Za reakce jsem vždy rád, jaký je Váš názor ? P.S.Vstupujte opět jen na vlastní nebezpečí....

Téma hlasitě využívané a často i politizované. Nechci ho ale rozebírat ani z pohledu výkřiků politiků, ani z pohledu rodin, kde logistika distanční výuky byla ať již kvůli počtu potomků, povolání či jakémukoli jinému důvodu skutečně průšvih. První pohled je mi odporný, druhý chápu....

Bavíme se ale často o tom, jaké následky zanechala na duši nejmladší generace s přestávkou rok trvající odloučenost od svých vrstevníků. Čekárny dětských psychologů a psychiatrů se utěšeně plní protože covid...

Myslím, že zapomínáme na několik maličkostí, které se ukazují v plné nahotě i při aktuálních debatách kolem tradičního manželství. Té instituce, která mi ze všeho nejvíc bohužel připomíná Mrtvého Boha. Klaníme se mu, ale forma dávno potlačila obsah.   Zapomínáme, nebo schválně nevnímáme odloučenost, kterou dlouhodobě budoval náš životní styl už před covidem.

Moje generace "Husákových dětí" vlétla v dedvadesátkách do světa plného možností. Podnikání, svoboda.... Často pak ve víru událostí nepředala dál to co sama dostávala měrou vrchovatou. Čas strávený s tátou a mámou. To žádný dárek nemůže vynahradit. To je ta věc, kterou generace mileniálů nemohla předat dál, protože sama o ní nevěděla ( samozřejmě paušalizuji, ono to jinak nejde). Plody onoho "nepředání" sklizíme ještě jednou... Ani po staletí samozřejmá starost o rodiče není nic co by se nesnažili zapudit v honbě za vlastními zážitky.  Všechny generace tak žijí trošku obklopeni věcmi i požitky a trošku odloučeni. Dobrovolně.

Proto s křehkou dětskou duší covid tak brutálně zametá. 

Proto jsem alergický na bezduché výkřiky hledající snadné viníky.

Až jednou zase dokážeme povýšit formu nad obsah. Dostanou věci a události skutečný punc toho dobrého a tradičního. A stačí nám k tomu všemu jen jediná ingredience... trocha lásky. K tomu žádné politiky nepotřebujeme. Navíc to za nás nikdo neudělá....

Díky a ahoj Filip

P. S. Pavel Dobeš sice zpívá o trochu jiném druhu lásky, ale tak kouzelně...