Co nesmí scházet vaší oblíbené hospodě ?

Případně kavárně, vinárně, cukrárně, bistru, jídelně... Prostě podniku kam rádi zajdete strávit svůj čas a uspokojit své potřeby ?

Když se tak prohrábnu vzpomínkami na doby kdy jsem poprvé navštívil nějaké stravovací zařízení... Musím především odhrnout těžkou oponu cigaretového kouře.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet vidím pestrou směs lidí a jejich osudů. Přesně takovou jakou si můžete představit v knajpě kousek od autobusovýho nádraží. Pamětníci krajani jistě vzpomenou třeba na Skleník v místech dnešního obchoďáku...

Není už Skleník a i sláva novotou nablýskanýho Centrálního autobusovýho nádráží je už dávno pryč.

Stejně tak čas většinou rozfoukal osudy hostů i tehdejšího personálu. Starosti , kterýma se člověk tehdá trápil jsou dávno přestaraný, bolest přebolela a radost... tu snad ještě někde schováváme v zásuvkách na horší časy.

První co mě tedy lákalo na podobných zařízeních jsou příběhy. Historky, který kluk hltal (Je úplně jedno kolik jich bylo vybájenejch...). Pábitelé v nevědomosti vlastního pábitelství.

Většinou jsem tehdy jenom seděl u svý žlutý limonády, mlčel a ani nedutal. Půllitry, karty, kytara, příbory a slova. Jako symfonie v lacinejch kulisách. Ale strašně vopravdová.

Jak šel čas začal jsem na podobnejch místech vyhledávat dobrej dlabanec (Ostatně, upsal jsem mu duši...) a ještě lepší pivo... Taky v tom běhu dějin začala dobrá hospoda vonět úplně jinak než dřív...

Místo obrovskejch náloží kdy majda kapala přes okraj talíře (Pinglík zrovna neměl náladu, nebo čas. Tak plným talířem švihnul na stůl. Všelijak, jenom ne opatrně...) se dneska servírují decentnější porce. Pěkně nandaný i v „obyčejnějších“ knajpách...

I přesto, ale to hlavní co mě nutí se do některých podniků vrátit je člověk.

Hledání vlastních perliček na dně. Štamgast, servírka, kuchař... Sám na své profesi miluju řadu věcí. Bez jedné bych si ji ale nedovedl představit. Když si se svým hostem poklábosíte. Začnete u jídla a proprat můžete vlastně celej život.

Jak to máte vy ?

Písnička nemá s blogem nic společnýho. Hana Ulrychová mě nejde tenhle týden z přehrávače, tak musí i do blogu. Kdopak dneska ví, že Nevidomou dívku napsal Karel Kryl původně pro ní ?