Chudák Ukrajina...

Nic jiného mě nenapadá už dlouho. Vývoj posledních dní jen dává na ten pocit razítko. Využít, vymačkat, zahodit...

Tak nějak si připadám při čtení plánu Míru pro Ukrajinu, který představila administrativa Donalda Trumpa.

Daň za hrdost a odpor okupantům je strašná. Těžko říct jak dlouho se bude Ukrajina jako taková z války s Putinovským Ruskem vzpamatovát a jestli je vůbec možné aby se vzpamatovala.

To co se stane z demografického hlediska v řádu několika nejbližších desítek let se dá celkem úspěšně predikovat. Celé ročníky a generace chlapů v produktivním věku jsou fuč. Na hřbitovech pokrytí modrožlutou slávou, nebo v zahraničí.

Kus nerostného bohatství je pryč. Infrastruktura a krajina zdevastovaná. Zůstanou dluhy.

Není to ale vina Donalda Trumpa na kterého to teď jistě bude v kavárenských salónech móda hodit.

Všichni zaspali v prvních týdnech a měsících kdy šlo vyčistit oblohu a vyhnat okupanty zaskočené odporem odevšad mimo Krymu...

Jak se chovalo Německo, Francie... Ti největší hráči na Evropské scéně? Kdo nežil poslední roky v komatu umí si odpovědět. Některé další země to nepálí, mají své vlastní problémy. Tzv. V4 se začíná taky stavět ke Kyjevu zády. Taková je nynější garnitura zdejších politiků. Evropa se opravdu umí pěkně sjednotit. Bohužel jenom na kravinách.

Ten plán podle mě tedy není jen vina USA. Jedeme v tom všichni.

Nezbývá mi než doufat, že vlna solidarity u nás (A ano, i přes křik odpůrců je ještě stále obrovská) s případným koncem „horké fáze konfliktu“ neuhasne. Protože teprve teď nás budou naši přátelé opravdu potřebovat. Už nejde o to porazit Rusy. Jde čistě o přežití...