Bez čeho nemůže existovat šéfkuchař ?

Šéfkuchaři moc kuchyně neopouštějí... A proč vlastně ? Jak jsem při psaní dnešního blogu zjistil, mají v kuchyni vlastně celý svět...

Je to vlastně velice snadné.

Spousta věcí je čistě osobních. Já jsem nikdy „nefungoval“ dřív, než jsem si vychutnal kafe. (Kecám, často šlo spíš o uspokojení základní životní potřeby a pil jsem ho za pochodu.)

Co se mě drží dodnes, je rychlé pročtení zpráv. Když jsou dny, kdy se to nepodaří... opravdu nefunguju. Jen místo voňavých novin (pro které se však muselo dojít) používám pohodlný internet. Pohodlný, ale v určitém smyslu zcela bez feromonů.

Samozřejmě ranní kolečko, toaleta, sprcha atd...

Bez čeho by však žádný skutečný šéfkuchař nemohl fungovat je kolektiv. Můžete mít nápadů a dovedností kolik chcete. Sám jste nic. Byť to tak někdy v televizních „šou“ nevypadá.

V kolektivu jsou pak všichni důležití. Nejen „směník“, který kryje šéfkuchařova záda v první linii, nebo ostatní kuchaři. Bez obsluhy by to nešlo. Účetní nám často „zachraňuje zadek“. No a provozák (dneska se tedy používá slovo manager) zajistí vždycky i to co zajistit nejde, jen aby „šéf“ vrněl blahem a mohl čarovat...

Neméně důležitou osobou je „myčka“, nebo pomocná kuchařka/ař. Neskutečná, často nevděčná dřina. Ale bez ní si neškrtnete. Ne nadarmo se v některých zahraničních vícehvězdičkových kuchyních odehrál příběh, kdy právě z pozice u nádobí se člověk vypracoval až do pozice spolumajitele...

Že to zní jako pohádka ? Ale takové věci se opravdu dějí...

Ptáte se proč to sem píšu ? No protože jeden bez druhého bez sebe nemůžeme existovat ani v reálu. Pokud si o sobě myslíme, že jsme lepší, nebo vyvolenější než druzí, většinou skončíme karambolem.

Jestli podle mě něco dnešní době schází, je to v první řadě pokora. Z té pak vzejde všechno ostatní...