35 let svobody v naší kuchyni

Člověku to nedá aby si nepřihřál taky talíř té své profesní polívčičky. Tak si nechte chutnat... Máme právě navařeno.

Ne. Dneska nebudu psát o malé privatizaci, ani o zlu které přinesla do devadesátkové gastronomie. Zlu šedé ekonomiky, které si dodnes neseme na zádech jako batoh plný cihel.

Dneska mě půjde o to co na našich talířích, v našich půllitrech, skleničkách a šálcích dostáváme jako zákaznící. (Já samozřejmě budu psát především o těch talířích...)

Ten obrázek ostatně celkem dobře funguje jako paralela s celou naší společností.

I za socialismu samozřejmě v našich kuchyních stála celá řada výborných kuchařů, s vysoce nastavenou laťkou stavovské cti.

Jen velmi namátkově vzpomenu v dnes již takřka mýtické době Bruselského expa Floriána Zimmermana . Šéfkuchaře, který proslavil naši zemičku podobně jako třeba nedávno Jarda Jágr. Člověka, jenž se za války odmítl rozvést se svou ženou kvůli jejímu židovskému původu a skončil zatčený gestapem.

(Když to hodně dobře dopadne, budu někdy na jaře psát samostatný blog věnovaný jeho osobě. Mám v plánu pročíst řadu archiválií , které nejsou na internetu dohledatelné a mluvit s posledními pamětníky...)

Odkaz

Můžeme vzpomenout rovněž nestora naší gastronomie Ladoslava Nodla a celou řadu dalších.

Odkaz

Nicméně obecný obrázek našich restaurací, hospůdek, kaváren a bufetů nebyl dvakrát utěšený. Všechno pamatovalo lepší časy. Oprýskanost a zašlost kolem. Nízké platy si řada kolegů vylepšovala mimo „dýška“ i „odrbáváním“ zákazníků. Práce je moc nebavila a na talířích to bylo vidět. Ruku v ruce s uniformitou používaných receptur, která v celých generacích kuchařů vykastrovala poslední záblesk kreativity to ani nemohlo být jiné...

Netroufnu si tvrdit, že dneska je všechno zalité sluncem. Ale tolik nejrůznějších konceptů, barev, vůní a chutí , které lákají v soutěži o své hosty...

Je to prostě úplně jiný svět, než ten který byl před rokem 89.

Hodně tomu pomáhá vlna mladých kteří to dělají jako se to dělalo kdysi. Vyjedou získat zkušenosti za hranice a pak se vrací rozdávat nám radost zpátky domů. Tak to fungovalo kdysi. Vandr dával smysl...

Co možná radši ani nechtějte vědět, jak velký pokrok ušla hygiena prostor kam jako běžní zákazníci nevidíte. Dneska už jsou standardem nerezem svítící kuchyně plné moderního vybavení.

Jejich obrázky bych v dobách svého učení považoval za sci-fi , kterého se nedožiju.