Hezký článek ilustrující obyčejnou umíněnost, kterou jste definovala vaší klientku. O tu umíněnost jde především a je zjevně tím hlavním jádrem sporu v restauracích. Mám obavu, že by na tu umíněnost hosta narazila představa paní Melišové, se kterou souhlasíte, řešení téhle situace - tedy předem definovaný podnik přátelský k těm a těm a z toho logicky méně přátelský k těm a těm. Normální host zareaguje intuitivně a půjde do podniku k němu přátelskému. Ten umíněný půjde naschvál do druhého.

To máte pravdu. Tomu se nedá vyhnout. Lidé libující si problémech tu vždy byli, jsou a budou. Jeden se mi teď vybavil. Prostě naschválníček. Teď už to není asi tak horké, už je z něj statný senior a už mu to asi za to nestojí vydávat na to energii, ale dřív ..... bylo to silnější než on, prostě si nemohl pomoct. Kde mohl rozpíchat nějaké vosí hnízdo, tam to udělal. Ale já věřím, že i tito lidé zde mají svoje místo. Nic se neděje bezdůvodně. Děkuji za komentář a přeji vám krásný den.

Na sk je taký portál, kde sú reštaurácie označené ako priatelské k deťom a to znamená, že sú to také, kde majú detské kútiky vnútri aj vonku a vysoké stoličky a nefajčí sa tam.

Ano. To je hezké a i chytré. Namísto Zákaz vstupu těm a těm dát označení Přátelské k těm a k těm. A kdo není přátelský k těm a k těm, tak ví, že tam nemá chodit, protože je vysoká pravděpodobnost, že ti a ti tam budou.

Zatím jsem se nesetkal s tím, že by dětem byl do restaurace vstup zakázán. Mně v restauraci nevadí černoši , Češi, Židé ani psi. V tomto ohledu byli za Hitlera Židé oproti psům znevýhodněni a v USA si relativně nedávno černoch nemohl sednout ani v autobuse, kam chtěl. Pokud majitel psa dokáže svého společníka vychovat ke způsobilosti vydržet v restauraci v klidu, je mi potěšením sdílet restauraci třeba i s několika psy. A děti? I ty lze přece vychovat

Ano, je to přesně tak. Pokud bychom se k sobě vzájemně dokázali chovat s respektem, nebylo by třeba zákazů. Ale dokážeme se tak k sobě chovat? Táži se. A to je druhá věc. Ani já jsem nepřišla v okolí na restauraci, kam by děti měli vstup zakázán. Jako mám někde vzadu pocit, že kdysi v době minulé nejspíš někde na dovolené, jsem na takové místo narazila, ale kolik jich je takových restaurací?

Právo si vybrat koho do hospody pustím a koho ne. Je to právo absolutní, nebo jde jenom o děti? Kde začíná a kde končí? Co když tam půjdu s partnerkou, která se barvou pleti majiteli nebude líbit. Mě tam pustí a jí vyhodí? Nebylo by jednoduší z restaurace okamžitě vykázat ty jejichž děti se nechovají slušně? Je to problém, někteří potenciální zákazníci do hospody nepůjdou, když tam vidí děti. Tady je to opravdu babo raď, ale je nutné o tom mluvit, diskutovat. Mně osobně děti nevadí, když se chovají slušně, mně vadí rodiče kteří je nechají chovat se rozzýveně. Je těžké se jí zamilovaně dívat do očí, když za ní stojí na židli dítě a vyplazuje na vás jazyk. Jinak dobře napsané slovo do pranice. Vašek

Děkuji, pane Vašku. Když tam půjdete s partnerkou jiné barvy pleti, která se majiteli nebude líbit, tak to není stejné. Hlučící a rozjívené děti mohou narušovat poklidné místo určené k relaxaci a zážitkům a ohrožovat bezpečí své, personálu i všech lidí kolem. Rozlišit zlobivé a hodné dítě na první dobrou je dost problém, neboť je to relativní. Z pohledu matky, která uplatňuje volnou výchovu, je její dítě hodné, a z pohledu nás ze staré školy je to rozmazlený fracek. To bude nejspíš kámen úrazu, takže není moc jiné cesty než vyloučit obecně děti. No a jak sám trefně píšete, je těžké zamilovaně se jí dívat do očí, když za ní stojí na židli dítě a vyplazuje na vás jazyk. Tak ono to není od věci mít možnost občas zajít někam, kde si je člověk jistý, že pro jeho samozřejmě zcela čisté záměry tam bude čistý vzduch. Pokud ale někdo upřednostňuje nějakou barvu pleti, tak to už za mě svědčí o něčem jiném. Ale takové podniky by se měly vyselektovat samy. Podle mě vždy a všechno je o čistotě záměru. Pokud záměrem podniku je klid pro zákazníky, tak za mě je to v pořádku. Pokud záměrem je vyselektovat lidi jiné pleti, tak to není v pořádku. Ale je mi jasné, že i nekalé úmysly lze schovat za dobrý záměr.