Před několika dny jsem mluvila s paní a ona říkala, že její syn se narodil se srdeční vadou a když umíral v 28ti letech, tak jí řekl: "Mami moc tě miluju, ale ze všeho nejvíc miluju život, já tak miluju život..."

Ano, lidé těžce zkoušení osudem, pokud jim bylo dáno, mají velkou šanci porozumět, o čem život je. To je právě problém dnešní doby. Žijeme v blahobytu, všechno máme, pokud máme i zdraví, pak nás to nevede do hloubky a žijeme povrchně. Je to jen zdánlivě šťastný život. Ve skutečnosti ti, co nemají takové štěstí, si často dojdou k tomu, že život mají rádi. Nestěžují si a jsou vděční za každou maličkost, kterou mají. Naopak ti, co jsou zvyklí, že mají vše a nic moc pro to nemuseli udělat, si ničeho neváží, jen si stěžují a jsou permanentně nespokojení.

Je požehnáním mít na blízku člověka jako byl mladý muž, o kterém píšete. Jeho krátkému životu bychom měli vzdát hold tím, že sami budeme hledat tu krásu života, kterou on nalezl. Neměli bychom přestat vidět krásy života i přes tyhle události, které naše srdce zasáhnou takto hluboce a bolestivě. On ve své moudrosti by si to tak přál.

Každý zde máme vyměřený svůj čas. Jsme tu jen tak dlouho, dokud nenaplníme poslání, pro které jsme se narodili. On jej naplnil.

Pěkné psaní. Takhle ...

Tenhle konec, mají jen ti vybraní. Spoustě ostatním se to stane jinak.

Děkuji. Já nevím, stále jsem tu ve fyzickém těle, ale asi věřím v to, že takhle se to stane nám všem. Nejsem věřící. Jen věřím, že nad námi je něco, co nás přesahuje, a je úplně jedno, jak tomu říkáme. Říkejme tomu třeba Bůh. Cítím, že Bůh nás má opravdu všechny stejně rád. Tak proč by byli nějací vybraní? Všichni jsme jedno. Nikdo není míň a nikdo není víc. Přišli jsme sem a nic jsme neměli a se stejným nic zase odejdeme. Věřím, že všem se nám to stane takhle.

Děkuji 💗ano vděčnost mi hodně pomáhá a příroda nejvíce. Kéž se naše strachy rozplynou ve větru. Mějte se nádherně

Děkuji, Brigito. Také mějte krásný naplněný den.