Jj, časy se mění, jak zpíval už Bob Dylan . Na gymplu jsem hrál ve skupině a hráli jsme rock (Deep Purple, CCR, Gun aj.). Dnes - musím říct - dávám jednoznačně přednost tichu (kterého je tak málo).

Teeeda. Vy jste musel být hodný v minulém životě, že jste do tohoto života dostal tolik darů. Dar slova, dar obrazu, dar hudby. Taky si postupně docházím k tomu tichu, ač bych tomu ještě nedávno nevěřila. Vzalo to poslední dny nějaký rychlý spád. Mějte krásný den, pane Pavlíčku, a děkuji, že tu jste.

Dceřino vysvětlení zní dost rozumně. Hip hop je dnes nejpopulárnějším žánrem, nabalil tím na sebe i spoustu nových fanoušků, kteří přinesli nové zvyky (moshing se vyvinul asi z punk/hardcore poga a pak přešel do jiných žánrů?) a zřejmě i jiné drogy. Zhulený vysmátý pohupující se hiphoper už je asi jen relikt minulosti

áno, doba akosi zhrubla...

Pro neznalého člověka to bylo skoro děsivé. Vynášeli jednoho člověka za druhým, jako by to snad bylo něco běžného. Představa, že takhle nesou bezvládné tělo mého dítěte, nebyla nic moc. Zlatí pod obraz opilí rockeři.

Hranice toho co je fandění a co je násilí se stále přibližují a je snadné ji překročit, ne koncertě, na fotbalu, ne demonstraci. Doba nám zhrubla je to jak k pláči, tak k zamyšlení. Jako obvykle, bezvadně napsané.

Vašek

Děkuji, Václave. Zdálo se mi spíš, že ti lidi, často jsou to spíš ještě děti, nemají sami sebe pod kontrolou. Je to o strach. Ne o sebe ale o ně. A taky o své děti. Když pak víte, do čeho je pouštíte, tak člověk pak musí mít velkou důvěru.