Milé, něžné a krásně se to četlo!

Je mi potěšením. Přeji krásný den.

Napadlo ma, že dáma s kaméliami, neviem prečo, pozdravujem vás obe.

I já tě srdečně zdravím, Janka. ❤

Hezký příběh. Líbí se mi moc.

Je mi potěšením. 🙂

Děkuji.

Ivo, moc hezké vyprávění. Já se naštěstí stáří nedožiju, páč jsem chromý a taky piju. Jinak mám takovou tezi, že za Votočkovou se otočí i muži bez endoprotézy.

Mám obavu, že dožijete, Davide. A budete trpět za své hříchy. Jinak k té vaší tezi nevím, jak jste došel. Koho jste potkal a co vám nalhal.

"Nechť si nás život vezme obě," Ivo, to je nádherná pointa skvělého blogu.

Trošku mi to přiválo vzpomínku, když před časem moje knihovnická kolegyně chodila 2x do měsíce do domova pro seniory, kde dělala hodiny trénování paměti. A dopadlo to tak, že dva lidi, kteří po sobě už delší čas pokukovali a dávali se sem tam někde na chodbě do řeči, v těchto hodinách k sobě našli bližší cestu, protože v rámci různých paměťových témat se i povídalo, vzpomínalo, hrálo, soutěžilo... No a paní s pánem si tak lidsky vyhovovali, že to skončilo svatbou. Opravdu. Bylo to u nás ve Velvarech a moc ráda na to vzpomínám.

To jsou krásné příběhy, které píše život sám. Děkuji moc za milý komentář, Zdeni, a přeji vám, ať dnes váš život napíše krásný den.

Sovy nejsou, čím se zdají být. Lidské jako Vy

Jsou. Nepamatujete si Buba ze Souboje titánů? Toho miluju.

Milé počtení, díky

Děkuji za milý komentář a přeji hezký den.

Čarodějka pozná čarodějku. Moc hezky napsané Ivi.

Vašek

Zdravím tě, Vašku, a děkuji za přečtení. A dobrou noc přeji.