Člověče, nezlob se

Člověče, nezlob se je jedna z nejrozšířenějších deskových her. To, jak dokonale vystihuje život, mě nikdy nenapadlo. Má stejně jednoduchá pravidla a člověk se při ní může naučit to nejdůležitější. Umění se povznést.

„Víš, co je smyslem hry Člověče, nezblob se?“ zeptal se mě kamarád, když jsme si tak spolu povídali o těch našich tématech, která nás spojují.

„Cílem je dostat své figurky do domečku co nejrychleji.“ odpověděla jsem bryskně jako našpartaná jedničkářka.

Zakřenil se. „Aaa to je právě ta chyba. To si myslí každý, ale tak to není. Jak se ta hra jmenuje? Člověče, nezlob se! Tak co je asi jejím smyslem?“ zeptal se mě znovu.

„Nezlobit se?“ trochu mě znejistěl.

„Přesněěě.“ souhlasil on a měl pravdu.

Život je v podstatě hra, a když víme, jak se hraje, stává se z něj zábava. Člověk musí být hráč, aby si tu hru dokázal užít, ale život nám neustále dává šance se to naučit. Jednou z takových prvních příležitostí je v podstatě i hra „Člověče, nezlob se“.

Už při hraní této hry máme možnost se naučit povznášet se nad věci, které nás štvou. Třeba že někdo z protihráčů vyhodil už potřetí moji figurku přímo před domečkem a nebo hned poté, co jsem si figurku znovu nasadil.

Je to stejné jako v životě. Může se zdát, že vítězem je ten, kdo je první v cíli, ale ono to tak ve skutečnosti není. Skutečným vítězem je ten, kdo si tu hru umí užít a to, kolikátý dojel do cíle a jestli vůbec, není vlastně podstatné.

JednoDuše Jsem