Nevím, jak si ty pozitivní blogy představujete. Když budete někoho, nebo něco chválit, stejně se v diskusi najde spousta oponentů, kteří to "strhají" a stejně se rozvine nenávistná diskuse. A kdyby ne, diskuse, sestávající ze samých zdvižených palců a srdíček je pěkná nuda.

Poslechněte si nebo si přečtěte někdy něco od zmiňovaného profesora pana Raka nebo třeba od Jaroslava Duška, kterého tady zmiňoval pan Tichý. Těžko tam najdete něco negativního. Je to moudré a zábavné a nikdy to není nuda. Samozřejmě se najdou oponenti, kteří to strhnou. To je v pořádku, tak to je a asi vždy bude, a je to součást hry. Všimněte si ale s jakou grácií to tihle dva pánové ustojí. Není to žádné flákanec za flákanec. Oni jsou prostě povznesení. Navíc já jsem neoslovovala oponenty, já jsem oslovovala tvůrce. To, že autoři negativních blogů mají potřebu být negativní i v komentářích je druhá věc. A co mě baví úplně nejvíc, že si mnozí myslí, že být negativní je zábava, a že jinak jsou optimisti.

Souhlasím s Vámi. Negativní energie je na blogu plno a když si otevřete pod takovými články diskuzi, zjistíte jak se násobí. Podle mě jde o odraz společnosti, protože to samé je na sociálních sítích, v parlamentu, ve firmách, v obchodě, apod.. Obrana není až tak jednoduchá. Tzn., nečíst negativní věci, vyhýbat se takové komunikaci, nepřispívat k množení drobné špíny, nestýkat se s lidmi, kteří špatnou energii kolem nás šíří, atd.. Avšak někdy stačí titulek, komentář nebo zamračený pohled člověka ve frontě a je vymalováno. To nejlepší co lze udělat je nepodílet se sám na něčem, co se mi nelíbí. Jenže to znamená potlačit své ego, vyhnat špatné věci z hlavy, atd. a to umí jen málo lidí, já sám ne. Hezký den

Je to cesta. I já mám ego a občas se mi honí hlavou negativní myšlenky, a tak to je v pořádku, a bude tomu tak i nadále, protože tím že si člověk něco zpracuje, sice postupuje o úroveň výš, ale tam se objeví nové věci, které je třeba zpracovat, a tak to pokračuje dál a dál, a to je právě ten růst. Jenže ten, kdo na sobě nepracuje, zůstává celý život na místě, a o tom podle mě život není. Věřím v dokonalost života. Život má člověka naplňovat a bavit a koho by bavilo trčet na jednom místě? Krásné dny vám přeji.

"Tedy, nerad to říkám, ale jsou chvíle, kdy by se optimisté měli popravovat," citát ze hry Dobytí severního pólu. A ještě jednu. Milan Kundera román Žert:

"Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí!"

Se vztyčenou hlavou vstříc špatným koncům! Ať žije noc, temnota a

Lovecraft. A poslední, MEFISTOFELES:

Té síly díl jsem já,

jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná.

Teď jsem i já sebe vyděsil...

Nebo třeba upalovat na hranici? Já ale nevím, jestli jsem optimista. Jen prostě nevěřím, že sobě nebo komukoliv jinému prospěju tím, že budu někoho nebo něco kritizovat. Vždyť kritizovat umí každý. Stačí zajít do kdejaké zaplivané putiky. A že přemýšlím o tom, co mě daná situace může naučit, namísto toho, abych na ni nadávala? Někdy je to těžší než se zvenku zdá, ale stojí to za to. Někdy to zkuste a pak dejte vědět, jaké to bylo. :-)

Tento blog by bylo škoda přehlídnout.

Děkuji vám. :-)

Nemůžete přeskočit negativa, když kolem vás existují. Tak jako je den a noc. Teplo a zima, atd., takže jsou nejenom pozitiva, ale i negativa. A pokud se k negativním věcem nebudete vyjadřovat, tak se budou šířit a šířit, aby všechno pohltily. A potom, co je pro jednoho negativní, může být pro druhého pozitivní.

To, co popisujete je spíše novinářská práce, aby redaktoři psali články objektivně a vyvarovali se jakéhokoli hodnocení a nesoudili... A vidíte, ani oni to nedokáží.

Mám ráda Blog idnes, ráda si přečtu svoje oblíbené

blogery a spousta z nich mě potěší nebo rozesměje... A o to jde, nebrat se moc vážně. A pokud je někdo vulgární a nebo vás napadá, tak to asi on bude mít problém. S někým se hádat, to je ztráta času. Pokud je na vás někdo zlý a sprostý, tak ani hádání nepomůže, v tomto případě vás stejně neslyší.

Paní Lance,

nechci se Vás nějak dotknout, ale zřejmě jste nepochopila pointu blogu paní Ivy.

Myslíte jako psát pozitivně o negativních věcech a jevech? To je jako psát pozitivní konstruktivní satiru.

Ne, myslím všímat si více pozitivních věcí než negativních a psát o nich, ale chápu, že pro někoho je to zatím nepředstavitelné, protože kdo by to četl, že? A nebo když už tak psát objektivně, popisně bez hodnocení a soudů, neboť ta jsou vždy subjektivní a vypovídají více o hodnotiteli než o hodnoceném.

Jednomu takovému místnímu blogerovi/škarohlídovi, věčně nespokojenému, negativnímu individuu, jsem tento blog vřele doporučil. No, jak je vidět a jak se dalo předpokládat, raději zůstal za bukem - ani jeden příspěvek. Asi vytušil, že tady by se svým přetlakem negativních emocí samozřejmě neuspěl.

Trošku jste poškádlil mé ego. Děkuji vám za to. Potřebuji si připomínat, že je třeba jej krotit, aby se nesplašilo. Stejně i vám mám potřebu vyjádřit své díky, neboť i vaše příspěvky jsou vždy pohlazením po duši. Velmi vám za to děkuji a přeji vám krásné dny.

Ovšem na druhou stranu, když si člověk uleví, třeba v blogu, hned je mu lépe! Kdyby tak neučinil, pohádal by se třeba s manželkou, odmlouval by šéfovi a při volbách pak volil všelijaké ty Volné partaje.

Venkovský člověk, je-li naštván, jde štípat dříví. Jednotlivé špalky pojmenuje podle těch, co ho naštvali - a je to. Co chudák obyvatel paneláku?

A tuto radu jsem dostal mailem od kamaráda:

Máš špatnou náladu? Dej někomu přes hubu a uvidíš, jak den zkrásní!

Zacinam uz chapat toho diskutera, co si nosi na rameni nahradni kolo. Pise sem kvili manzelce, detem, kolegum a sousedum.

Autorka se probudila do dne poněkud rozladěná a vzápětí zjistila, že za to mohou zdejší blogeři, neboť začala číst blogy na iDnesu. A tak se pustila do blogerů, kteří se věnují negativním jevům, které náš život provází, a dovolují si kritizovat a působí jí špatnou náladu. Také v diskusi přidala pasáž o konstruktivní kritice, která jakoby vypadla z kdysi veřejných projevů komunistických pohlavárů, které soudě podle její fotky nemůže pamatovat. To je asi tak všechno. Asi si neuvědomila, že málokdo, jestli vůbec kdo, žije pouze tímto virtuálním prostorem a že každý má svůj vlastní osobní i profesní život, který s tímto blogem nemá mnoho společného. A že i velmi pozitivní člověk má potřebu se bránit zlu tím, že o něm napíše článek a nezavírá před ním oči s cílem, aby i ostatní si uvědomili jeho existenci, která se umí tvářit jako to největší dobro, které si umíme představit, majíc plná ústa spravedlnosti a šťastných lepších dnů.

Omlouvám se za mystifikaci. Fotka je 9 let stará. Ještě jsem ji nestihla aktualizovat. Jsem Husákovo dítě, takže něco si pamatuji, a přestože toho není moc, následky si samozřejmě nesu. Děkuji za váš komentář, i přestože jím vlastně zároveň popíráte to, co v něm píšete. Obhajujete kritiky a mně můj názor vyčítáte. Nesvádím svoji špatnou náladu na blogery, ač chápu, že někomu to tak může vyznít. Velmi se omlouvám za následující uštěpačnou poznámku, ale nejspíš to tak vyzní těm, kteří sami mají ve zvyku svoji nespokojenost svádět na druhé. Víte, co se říká, podle sebe soudím tebe. Já se snažím to nedělat, i když samozřejmě netvrdím, že se mi to daří se 100 % úspěšností. Jsem přece taky jen člověk. Spíš jsem došla k uvědomění, že jsem neopatrná v tom, čemu se vystavuji. A nikomu neberu jeho zálibu v negativních článcích. Jen jsem upozornila na mylnou představu všech, kdo si myslí, že když vylijí na blog kýbl jedu a sklidí za to bohatou úrodu liků, že bude jeho utrpení menší. Nebude. Velmi pozitivního člověka, který má potřebu psát negativní články, aby se mohl zase vrátit do své pozitivity, s dovolením ponechám bez komentáře. Přeji pěkné dny.

Došlo k významnému pokroku, neboť blogerka Iva Votočková začala přemýšlet "o samotném smyslu a významu blogových článků"!! Všichni čtenáři blogů iDnes mohou díky tomu doufat, že "známou blogovou klasiku na aktuální téma se dvěma na sobě nezávislými odkazy, odkud autorka pro námět svého článku čerpala informace" - snad brzy napíše a zveřejní.

Blogerka Iva Votočková se ve svém čerstvém procitnutí cítí být polichocena, že přiměla svým článkem blogera Petra Šindeláře k reakci. Bohužel, ho zároveň musí zklamat, neboť není jejím záměrem plnit očekávání druhých. Přeje mu radost ze psaní a krásné dny.