Blogeři, a komu tím prospějete?

Člověk je přijímač a zároveň vysílač. Svoji realitu ovlivňuje tím, jaké informace přijímá, ale zpětně i tím, co vysílá. Tím vším pak ovlivňuje i vnější realitu. Jakou realitu tedy vytvářejí blogeři, kteří vysílají samé negace?

Dnešní ráno bylo prazvláštní. Probudila jsem se taková trochu přinasraná. Říkala jsem si, co je, holka? Všechno je v pořádku, nic zásadního se ti zrovna neděje. Život jede sám. Tak co se děje?

Dospěla jsem k tomu, že jediné nové v mém životě nyní je to, že jsem se vrátila ke svému blogu a společně s tím jsem začala číst i ostatní blogy. Ahaaa! Tak tady je ten zakopaný pes!

Nejspíš mě za to ukamenujete a nebo označíte za hloupoučkou naivní či pomatenou sluníčkářku, ale nemohu jinak než položit otázku. "Uvědomujete si vůbec, milí blogeři, jak toxické prostředí tady svými blogy vytváříte?"

Omlouvám se teď všem těm, kteří sem píší s jiným záměrem než s prominutím vylít na ostatní svůj kýbl jedu nebo honit si své ego hodnocením všeho a všech a poukazováním na všechnu "špínu" světa. Jsou zde i blogeři, kteří píší z jiného důvodu, třeba aby posdíleli zajímavé informace, s respektem nastavili zrcadlo nebo jen prostě potěšili, a těm za to patří velký dík, neboť je to osvěžující a milé a má to smysl. Uniká mi však smysl psaní, které je výhradně zaměřeno na hodnocení, kritizování či obviňování druhých. Je to zhoubné a o to nebezpečnější, že většina blogerů jsou inteligentní lidé. 

Doporučuji přečíst si něco od kvantového fyzika pana profesora Jana Raka, který ve svých článcích s respektem a soucitem k těžkým životním prožitkům některých lidí, píše mimo jiné také o tom, že svoji realitu si vytváříme každý sám. Je tedy velký omyl, že jsme chudáci, kteří se ocitli ve zkaženém světě plném zvrácenosti a zločinů.

Naopak. My jsme ti, co do svého podvědomí vstřebáváme vše, co kolem sebe vidíme a slyšíme, cítíme a čteme, abychom to později projektovali do svých životů. Děje se to podvědomě. Není v naší moci tomu zabránit. Měli bychom si tedy sakra dávat pozor, jakým vjemům sami sebe vystavujeme, neboť každý takový vjem, ať chceme nebo ne, zpětně ovlivní naši realitu.

Až přistoupíme ke svému životu s plnou odpovědností za to, že si jej sami vytváříme, teprve potom přijmeme plnou odpovědnost i za vše, co si do života pouštíme a zároveň i za vše, co vysíláme ven. Člověk je vlastně takový přijímač a vysílač. Svoji realitu si vytváří na základě toho, jaké informace od narození přijmul, a tím co vysílá pak ovlivňuje i lidi kolem sebe. Existuje totiž i tzv. kolektivní vědomí, které může mít velkou sílu a ovlivnit věci v takovém rozsahu, jaký si zatím ani neumíme představit.

"Neděsí vás skutečnost, že vysíláte do světa nebo přinejmenším do naší milované zemičky takové množství negací?"

Čemu věnujeme energii, to získává na síle. Pokud se tedy soustředíme primárně na to, co je špatně, nejen že si to špatné tím přitahujeme do svého života, ale dáváme tomu také velkou moc. Co mi z toho tedy vychází? Že všichni, kdo hodnotí, kritizují a obviňují, žijí v bludu, na jehož vzniku se sami spolupodílí. Vlastně se honí sami za svým ocasem.

"Není už na čase z toho omylu procitnout?"