15 dní v Rumunsku, vlastně spíš 12. Cestovní deník psaný ve formě krátkých poznámek, které třeba mají pomoci dalším bláznům jako jsme byli my a vydali se na cestu dlouhou bezmála 1000 kilometrů do rumunského kraje jménem Banát.
Jeden ze západu slunce nad Banátem
Jak do Rumunska (Banátu)?
Na tohle téma je už spousta návodů. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. My to vzali autobusem Student Agency do Budapeště, odtamtud vlakem do Temešváru s přestupem v Aradu. Z Temešváru se musí autobusem do oblasti pověstných českých vesnic. Uznávám, že to byla varianta nejlevnější (cca 1700 kč zpáteční). Šlo by to pohodlněji (vlak do Budapeště místo těsného autobusu Student Agency), případně přímé autobusové spojení do Temešváru (nevím co to stojí), nebo víkendové spojení přímo do Svaté Heleny (cca 2200 Kč zpáteční).
Peníze
V České Republice rumunské peníze získáte asi jen těžko. Měna má kód RON a jsou to leie, 1 lei = 6.5 Kč při výměně ve směnárně v Temešváru. Doporučuji ale vybrat peníze z bankomatu, kterých v Temešváru několik je. Dostanete lepší (středový) kurz, záleží ale na poplatku za výběr v zahraničí, zda se to vyplatí. Při výměně přibližně 2500 Kč ušetříte něco přes stovku.
Budapešť
Klasické evropské hlavní město. Asi jsem čekal víc. Autobusové nádraží je docela daleko od nádraží vlakového. Dá se jít pěšky, ale lepší je metro (cca 30 kč lístek). Za návštěvu stojí zdejší hrad, který je také asi nejvyšším místem v širokém placatém okolí. Z hradu je hezký výhled ... na placaté město se střechami domů ... a zajímavý parlament. Hezký byl pohled na Dunaj, po které proplouvaly lodě, i ze Štrasburku. Toť asi vše. Jeden necelý den úplně stačil.
Temešvár
Po noční cestě vlakem (pozor na zákeřné rumunské záchody ve vlaku, mají tendenci vystříknout vodu dopředu, Honza může podat bližší informace) jsme se vypotáceli v Temešváru v šest ráno na nádraží, kde už byl značný ruch. V Temešváru mají pěkné autobusové nádraží, respektive čekárnu. Autobus do Banátu jezdí až v poledne a tak dospáváme deficit v čekárně. Hned vedle nádraží je trh, kde je k dostání veškeré ovoce a zelenina a pak také kompletní nabídka smíšeného zboží, od hrábí až po klobouček (který jsem tam neměl a za 7 lei=cca 40 kč jsem si jej koupil). Ceny na tržišti jsou ve srovnání s ovocem v Tescu hodně nízké, ale pozor na okrádání ze strany prodávajícího. Špatné vracení (cizincům) je běžná praxe, je třeba si to vždy přepočítat, po upozornění na špatnou částku však již vrátí správně.
Údolí řeky Nera
Dlouhý kaňon řeky Nera je jednou z věcí, kterou by návštěvník Banátu neměl minout. My jej šli ze Sopotou Nou do Sasca Montany. Dost možná i nejzajímavější část celé akce. Čistá řeka, kterou lze místy brodit, (hodně) vysoké skály po stranách, relativní pořádek. Voda z řeky se dá minimálně po převaření pít bez problémů, ve vedrech které panují v oblasti je přítomnost tekoucí vody velice důležitá. Lze se vykoupat, či jen krátce osvěžit. Ještě s těžkými batohy plnými jídla se celé údolí dá projít za den asi jen těžko, ale není kam spěchat. Značeno je červenou barvou, ale nějakou divnou. Zde poprvé poznáváme, že aktuální česká mapa pro Banát je místy k ničemu, protože vždy nereflektuje aktuální značení, je poměrně málo podrobná a místy nepřesná. K podobnému problému jsme dospěli častěji, je vhodné mít buzolu a orientovat se podle ní, věřit svým smyslům a někdy zapomenout na mapu. V celé oblasti není kvůli vysokým skalám signál.
Rumunské vesnice
(Carbunari, Sasca Montana, Padina Matei ...)
V každé vesnici je obchod. Ale opravdu v každé, i té nejmenší. A většinou ne jeden, ale dva. Otevírací doba je vždy ráno, přes poledne bývá zavřeno, poté odpoledne a klidně do jedenácti večer. Mívají tam vše, co se může hodit. Jen ten rumunský chleba (=veka) je nic moc, ale stojí asi 11 korun. Stejně jako v Temešváru platí, že tam není draho. Snad jediná věc, která stojí stejně jako u nás jsou uzeniny a sýry. Pivo se nejčastěji prodává v plechovkách, ale bývá i lahvové. Anglicky se nedomluvíte, německy taky ne, francouzsky taky ne, ruština je taky nanic, italština je taky zbytečná. Zbývají ruce-nohy. Jen několik mladších lidí, ve věku studentů, umí třeba anglicky číslovky (když prodávají v obchodě). Jinak se vyplatí vzít si s sebou základní slovíčka, číslovky apod.
V Sasca Montaně je taková hezká "letní zahrádka". Ve vesnicích je poměrně dost nepořádek, rozpadlé domy, o silnicích (pokud jsou) ani nemluvě. Děti pobíhající a jezdící (desetiletý kluk na motorce není výjimka) po ulici, parta postarších lehce nalitých mužů u obchodů také není výjimkou.
Malá rada pro cestu ze Sasca Montany (Sasca Romany) do Carbunari - modrá značka na mapě je fajn až po vodopád. Dále je to peklo, cesta zmizí a stoupání místy do 30° svahu plného kamení atd. není moc fajn. Lepší je asi jít po silnici, je to sice na první pohled ošklivější cesta, ale nepochybně mnohem kratší a pohodlnější a také je na co koukat (skály).
Gerník
Naše první česká vesnice. Dorážíme k ní od Carbunari přes les (po opuštění Carbunari nás opustila i značka, je třeba držet směr, tj. volit cesty, podle busoly). Gerník je poměrně dost velký, má asi 500 obyvatel, jeden větší obchod, jeden menší a jednu pekárnu. V pekárně se dají koupit koláče a docela dobrý chleba, ale musí se přijít brzo ráno. V Gerníku a jeho okolí jsme strávili, i kvůli špatnému počasí kdy mrholilo jeden den, tři dny. Pozor na rozcestník, obě jsou žluté, ale jedna je ve skutečnosti červená ...
Rovensko
Cesta je přímo z Gerníku a stále stoupá. Leží ve výšce asi 750 m.n.m). Krátce za Gerníkem jsou Vodní mlýnky , které jsou samy o sobě zajímavé, ale celá jejich oblast (tzv. U Petra) je nádherná. Do Rovenska vedou krásné výhledy a už je vidět Dunaj, která tvoří hranici se Srbskem. Na horizontu se rýsují Srbské hory. Oproti Gerníku je Rovensko o poznání zaostalejší, leží o dost výše, žije se tam mnohem hůř. Poprvé využíváme možnost ubytování u českých krajanů. Dostáváme bohatou snídani i večeři. Bohužel je špatná viditelnost, padla mlha a tak jsou vidět jen dešťové mraky, místo hezkých výhledů. Všichni straší před pasteveckými psy ... po cestě jsou dvě salaše, nebyl s nimi žádný problém. Pravda je, že jsme s sebou měli psa "Vlka", kterého se ani místní psi báli. Ovšem mít hůl se hodí.
Svatá Helena
Z Rovenska do Heleny to dá pěšky jeden den, cesta se stále pomalu svažuje a určitě je lepší jít do Rovenska z Gerníku, než od Heleny (respektive Sikovic = Sichevity). V Sikovicích se ani na úřadě, je tam velký tlustý šéf, prostě BOSS, nedomluvíte jinak než Rumunsky. U břehu Dunaje je nejlepší stopovat a do Heleny dojet, je to asi 11 kilometrů zaprášenou asfaltovou cestou. Samotná Svatá Helena je prezentována jako "nejkomerčnější" vesnice, ale je minimálně srovnatelná s Gerníkem, který nám byl sympatičtější. Ale ani Helena není nezajímavá. Za návštěvu stojí zřícenina hradu Sv. Ludislav, z Heleny je to tak 20 minut pěšky. Naproti přes řeku v Srbsku stojí hrad obdobný, jen to není zřícenina :)-
V českých vesnicích jsou informační tabule s kompletní mapou oblasti (shoduje se s nepřesnou mapou turistickou) a detailem okolí (jsou přidané některé lokální okruhy). Právě lokální okruhy, které jsou na cedulích popsané, stojí za to projít. Značeny bývají tečkami, namísto klasických značek, jsou většinou na 2-4 hodiny (bez batohů). Snad jen jedna malá rada, okruh z Gerníku na Tureckou díru je hezký ... ale jen po Tureckou díru, pak se dorazí k silnici, která má vést do Padina Matei. Na mapě se to nezdá, ale je to nehorázně daleko, do kopce a stále do zatáček. Lepší je zkusit stopovat, aut do Padiny jelo docela hodně. Tečkované trasy jsou značené velice dobře a často, značky KČT jsou také dobré, ale ty původní rumunské (nebo snad dřívější české), různé pruhy na stromech či čtverce za moc nestojí.
Fotky
Fotky najdete mnohem kvalitnější, ze dvou malých digitálů se zázrak neudělá. Dvě galerie:
Honzův foťák (300 fotek)
Renči foťák (110 fotek)
Cesta zpět
Zpátky jsme jeli podobně, jako do Banátu. Jen do Temešváru jsme jeli z Moldava Noua (pozor, autobus jezdí ale z druhé Moldavy, z Moldava Noua do druhé Moldavy jezdí ale pravidelně autobus).
