Není Islám hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů ?

O muslimech v Evropě toho bylo napsáno už mnoho a já osobně neskrývám obavy z muslimů. Vývoj ve Francii, Německu, Anglii, Holandsku mi dává za pravdu. Ačkoliv se to v našem politicky korektním světě nikde nedočtete, ve skutečnosti muslimové v těchto zemích představují už dnes vážné bezpečnostní riziko. O ohrožení občanských svobod původních občanů ani nemluvě. Vnímám tuto (prozatím) menšinu jako trojského koně uprostřed naší docela liberální společnosti.

Zcela vážně bych zde rád otevřel debatu o tom, do jaké míry nás islám a praktikující muslimové ohrožují, v čem lze spatřovat konkrétní rizika a jak by se evropská civilizace měla k problematice muslimských imigrantů postavit.

Můj osobní názor je, že islám představuje jen další formu totality. Muslimská společnosti má stejné rysy jako komunistické nebo nacistické systémy. Jednotlivé země se jen liší různou mírou tuhosti systému.

Islámské náboženství ze své podstaty nutně prostoupilo celou muslimskou společnost, stalo se ideologií a celospolečenským hybatelem. Zatímco ostatní velká náboženství jsou jakýmsi duchovním průvodcem věřících, vyplňující intimní, duchovní život každého věřícího, islám šel dál a je kuchařkou pro každodenní život, odznakem příslušnosti ke komunitě. Stejně tak vstupovali do života lidem nacisté, komunisté, Mao a jiní náčelníci.

V muslimském světě neexistují varianty, tolerance k jinakosti a individualitě. Sem patří pro nás tolik nepochopitelné hrdelní tresty za cizoložství, homosexualitu nebo odpadlictví od víry. O právech žen, jejich společenském statutu a možnostech sebeurčení už toho asi také bylo napsáno hodně. Nikdo se těch lidí neptá, zda to takhle chtějí nebo ne, prostě buď budeš sekat latinu nebo tě zabijeme. Jak říká Ahmadínežád, u nás homosexuálové nejsou…

K totalitním praktikám bych ještě letmo zmínil svatost a nedotknutelnost náboženské symboliky (srovnejme opět s diktátorskými režimy), absence smyslu pro humor a sebereflexe, pokud se týká víry. V islámském světě neexistuje něco, čemu se říká kritické myšlení, je prostě řada témat, o nichž se diskuse nevede. Muslimové nemají schopnost vnímat relativitu situace, tak jako židé a následně i křesťané.

Prima ilustrací je reakce muslimského světa na ony dánské karikatury obsahující proroka. Nutno říci, že cílem těch obrázků nebylo nijak hanět islám, ale prostě ve zkratce říci, že teroristé rozsévají zlo a islám do značné míry zneužívají. Muslimové ale nikdy nejdou k jádru problému, nediskutují, ale vybouchnou (co by v podobné situaci udělali věřící jiných velkých náboženství?). A v rámci odplaty začnou veřejně pálit a hanobit symboly všeho, co podle nich stojí proti nim. Oko za oko. Je zde na místě říci, že hanobení symbolů oponenta je v muslimském světě docela běžné –často vidíme v TV pálení vlajek a dalších atributů. Nechápou naši reakci – místo ponížení spíše cítíme opovržení.

Ke zcela zásadním faktorům, kvůli kterým – kromě islámu samotného – naráží integrace a normální fungování muslimů v Evropě je myslím jiný typ struktury společnosti v orientu. Na rozdíl od naší občanské společnosti jejich kmenová hierarchická kultura naprosto nezapadá do západního pojetí demokracie a společenského života.

Jsem laik, ale podle toho,co jsem viděl, četl a zažil, myslím islám do Evropy nepatří. Alespoň ne v současné podobě, tedy ne v budoucích několika stech letech. Islám stojí před vnitřní reformou tak, jak to proběhlo v Evropě ve 14. a 15. století. Nebude to jednoduchý proces. Současný islám představuje stejnou hrozbu jako komunisté v našem parlamentu nebo neonacisté v Německu.

Všechna tato hnutí totiž důsledně využívají výhod demokracie, příslušníci menšin trvají na svých občanských právech, ale to všechno jen do chvíle, než získají většinu nebo jinou formu převahy. Pak se karta obrací a začíná teror. Byl bych pro to, aby se důsledně prozkoumalo, zda by islám neměl být klasifikován jako hnutí směřující k potlačování práv jednotlivce a skupin obyvatel. Důvodů je pro to víc než dost.

Současná situace v Evropě je bolestná, ale do jistém míry řešitelná. Evropa prostě musí najít sílu si přistěhovalce vybírat. Na imigraci do Evropy nemá nikdo nárok. My jsme tu doma a my máme právo říci, koho chceme a koho ne. Politikové v západní Evropě problém již pochopili a snaha o repatriaci všech, kdo ještě nemají občanství je zřejmá. Levnější a bezpečnější je totiž liberalizovat evropské trhy a dát živobytí a práci lidem u nich doma, než hromadit kapitál v Evropě a být extrémně lákavým místem k životu.