Kouření je dle Hegera pro stát ziskové

Podle nejnovější analýzy prezentované dnes v televizi a zprávách na internetu výnosy ze spotřební daně a DPH (celkem cca 60 mld. Kč) vysoce převyšují náklady na léčbu kuřáků (dle Hegera cca 6 mld. Kč). Zmíněné tvrzení nadzvedlo protitabákové inkvizitory typu dr.Králíkové z Centra léčby závislosti na tabáku III. interní kliniky 1.LF UK a VFN.

Oba tábory však vycházejí z naprosto zvrácené představy, že státu je něco do toho, zda jeho občan kouří nebo ne. Stát je tu toitž pro občany a ne naopak - jednotlivec není dobytče chované proto, aby generovalo daňový odvod (feudální model), ale svéprávný jedinec, který si stát platí proto, aby mu poskytoval základní veřejné služby. Ne proto, aby občanům organizoval život.

Myslím, že péče o zdraví ve smyslu násilné vnucování změny životosprávy do našeho zravotnictví nepatří. Zdravotníci jsou zde pak od toho, aby léčili a případně preventivně působili na obyvatelstvo - ale pouze formou informování laické veřejnosti, nikoliv lobistickými tlaky na změnu legislativy s cílem vytěsnění tabáku z veřejného života. Osobně mi to zavání péčí za každou cenu, zdravotnickým fašismem.

Ukázky lékařské demagogie a manipulace z pera dr.Králíkové si můžete přečíst například zde Jak stát vydělává na kouření?

Už na začátek je potřeba jasně říci, že jistá část zdravotníků se vymkla svému původnímu poslání a vydala se na svatou válku proti látkám a chováním, které podle nich poškozují zdraví lidí - bez ohledu na to, co si tito lidé přejí a myslí. Řada adiktologů se zaštítila svými diplomy (kterými maskují svůj fanatismus) a jala se v čele ostatních fanatiků a vymítačů bojovat všemi silami proti domnělému zlu. Kampaň za nekuřácké prostory, která se už nemá rozumný rozměr a už vůbec není cílená jako ochrana nekuřáků, se zřejmě definitivně vymkla jakékoliv kontrole. V médiích se už snad už nikdo neodváží vyjádřit na účet protitabákových aktivistů ani náznak pochybností.

Debata o výtěžku z tabákových daní versus náklady na léčbu kuřáků je totiž naprosto mimo mísu. Nejzásadnější argument proti Hegerově analýze je ten, že z daňových příjmů státu v podobně spotřební daně a DPH z prodeje tabáku nejde do zdravotnictví ani koruna. Přestože není zdravotní pojištění v České republice pojištěním, ale hodně socialisticky střiženou daní, jsou účty zdravotního "pojistného" a ostatních daní odedělené. Představa, že z příjmů ministerstva financí by šla byť jen minmální částka na léčbu nemocných, je iluzorní (pdobně je tomu třeba v případě spotřební daně z pohonných hmot a investic do silnic).

Jediný, komu je něco do léčby kuřáků, jsou zdravotní pojišťovny. Je nepochybné, že náklady spojené s léčbou kuřáků tedy představují deficit v hospodaření zdravotních pojiťoven a na druhé straně příjmy z prodeje tabáku naopak docela příjemný příjem do rozpočtu státu.

Je sice velmi diskutablní, zda má kouření tabáku skutečně tak závažné důsledky, jak se uvádí (i někteří lékaři stále tvrdí, že vliv kouření jako přímá příčina rakoviny nebyla prokázána, řeší se to jen statistickou korelací), ale budiž.

I kdyby to tak bylo, je právem zdravotní pojišťovny zvýšit kuřákovi zdravotní pojistku tak, aby kryla případná zdravotní rizika spojená s jeho kouřením. To by ovšem pojistka musela být pojistkou a ne zdravotní daní. A v tom okamžiku by pojišťovna musela i zvýšit pojistku i lidem s jinak nezdravou životosprávou - lidem s nadváhou a obezitou, lidem s podváhou, lidem s vysokým cholesterolem, lidem, kteří nechodí na preventivní zdravotní prohlídky atd. A stát by neměl mít právo vybírat onu pochybnou spotřební daň.

V naší populaci jsou totiž daleko větší rizika než je kouření - tučná jídla, konzumace příliš velkého množství masa, velké množství sladkostí, instantních jídel a pochoutek a samozřejmě nedostatek pohybu. S tím souvisí i statistika úmrtnosti. Když se totiž podáíváte na statistiky úmrtnosti (např. zde), zjistíte, že ročně zemře 51% lidí na onemocnění oběhového systému, ale jen 26% na rakovinu. Z těch 26% pak rakovina plic dělá jen 20%, takže z celkového počtu to je nějakých 5%. A to už nerozděluji tyto zemřelé na kuřáky a nekuřáky ... Navíc pokud jako kuřák přestanete kouřit, nestanete se nesmrtelným, ale zemřete stejně na něco jiného. Možná dříve, možná později.

Osobně bych modelu s individuálními zdravotními účty a osobní zodpovědností dal přednost. Pokud si jakkoliv huntuji zdraví, musím počítat s tím, že si budu muset léčbu zaplatit. Ale na druhou stranu je nesmysl, aby stát danil některé komodity a obhajoval to regulací spotřeby. To do tržní ekonomiky nepatří.

Můj předchozí článek na téma tabáknalzenete zde: Positivní vliv tabáku na lidské zdraví Kouření určtě fyzickému zdraví neprospívá, otázka je, zda jeho pozitivní vliv na psychiku ty škodlivé stránky nevyváží.