Židé a muslimové v Evropě II

Můj minulý článek "Vyhnali jsme Židy a pozvali jsme si muslimy" neměl v úmyslu, jak většina z Vás správně pochopila, kriminalizovat muslimy a svatořečit Židy, ale i přes to bych velmi ráda uvedla na pravou míru některé skutečnosti a zamyslela se nad podnětnými připomínkami čtenářů iDnes.

V diskuzi pod výše jmenovaným článkem jsem si se zájmem přečetla názory čtenářů, za které tímto děkuji. Jsem velmi ráda, že se nebojíme diskutovat a vyjadřovat své názory - byť za ochranným štítem internetové skoroanonymity, ale i tak se jedná o první krok k tomu, abychom se k problémům této společnosti veřejně a beze strachu vyjadřovali.

Vraťme se ale nyní k tématu: Židé a muslimové - dvě menšiny, které žily a žijí v Evropě. Dvě menšiny, které měly a mají obrovský vliv na vývoj Evropy a na to, co dnes nazýváme evropská kultura či evropské kulturní bohatství.

Když jsem si před nějakými 12 lety poprvé přečetla Deník Anny Frankové, napadlo mě jediné - jak se mohlo něco takového stát? Jak se mohl v něčí mysli zrodit tak zvrhlý plán na likvidaci milionů nevinných lidí? Historie antisemitismu má příliš hluboké a složité kořeny, proto bych se nerada pouštěla do vágních úvah nad příčinami jeho vzniku. Jisté je, že Židé byli z nějakého důvodu (možná imaginárního a možná naprosto bezdůvodně) po staletí pronásledováni.

Odvěké pronásledování Židů pak vyvrcholilo deportací a systematickým vyvražďováním příslušníků této skupiny. Když hovořím o vině Evropanů za příkoří spáchaná na Židech, nemyslím tím, že by všichni Evropané nebo jejich předkové (tím méně Češi) vlastníma rukama vraždili Židy. Toto mé tvrzení se vztahuje především na nečinnost Evrpoy, na neschopnost zabránit Hitlerovi v jeho zrůdných plánech a na mé (naše) pocity při pohledu do nedaleké minulosti.

Spousta z Vás argumentuje nevědomostí samotných Židů, natož pak ostatních obyvatel Evropy. Židé z počátku asi skutečně nevěděli, co s nimi Němci zamýšlejí, nebo si při nejmenším nedokázali představit rozsah a obludnost nacistických plánů s nimi. Ti předvídavější Evropu včas opustili. Ti, kteří zůstali, zaplatili za svou nevědomost, nepředvídavost, důvěřivost a lhostejnost ostatních cenu nejvyšší.

Ráda bych vysvětlila, proč si myslím, že měla Evropa předvídat Hitlerovy plány s Židy. Nacisté ve svém programu z roku 1920 mluví o protižidovských zákonech. V Norimberských zákonech, vydaných čtyři roky před propuknutím 2. světové války, se o Židech mluví jako o rasově méněcenném obyvatelstvu. Později byla Židům odňata dokonce i základní lidská práva a nejen německé obyvatelstvo, ale celý svět jen přihlížel. 

Moje otázka zní: nemluvily indicie vysílané z nacistického Německa jasně? Mohla si Evropa uvědolit, jak chce Hitler vyřešit židovskou otázku? Mohla Evropa včas zakročit a zabránit tak Holocaustu? 

Nevím, ale myslím si, že toto téma stojí minimálně za zamyšlení a každý náznak toho, že se mohlo smrti 6 milionů Židů zabránit, mě nutí k zamyšlení nad vinou evropského obyvatelstva. Spřátelené či podrobené státy Německé říše většinou bez výhrad přijaly protižidovské zákony - buď musely nebo chtěly, co víc, některé z nich dokonce Židy dobrovolně deportovaly a pomáhaly tak nacistům v jejich snažení. Kdo se svých Židů zastal? Finsko, možná Holandsko a Itálie. Někomu možná přišlo vhod, že mu Hitler odstranil Židy z cesty. 

Dalši otázka, kterou si může každý z nás položit je: Kdybych měl tu možnost, pomohl bych Židům? Schoval bych u sebe doma své židovské sousedy? Byl bych schopen na sebe vzít všechna rizika, která takovýto čin obnášel? Riskoval bych svůj život a život svých blízkých? Díky Bohu za ty, kteří to udělali!

Holocaust byl  beze sporu strašný a my nesmíme dopustit, aby se na něj zapomnělo a už vůbec nesmíme dopustit, aby se historie opakovala. Proto je potřeba mluvit o tom, co se v nedávné minulosti stalo, je potřeba vysvětlit dalším generacím, jaké chyby se tenkrát Evropa dopustila, je nutné nebýt lhostejný k problémům ostatních, protože ani my nevíme, kdy může přijít řada na nás samotné. 

Pojďme se ještě zmínit o muslimech v Evropě. Nikdy jsem neřekla - ani ve svém minulém článku, ani nikdy předtím, že by byli všichni muslimové zlí, špatní teroristé, kteří nemají na práci nic jiného, než usilovat o naše životy. 

Arabové nám kdysi do Evropy přinesli civilizaci, podělili se s námi o své poznatky z oblasti vědy, medicíny, zemédělství, atd. Přinesli do Evropy nové plodiny, na území dnešního Španělska po sobě zanechali nádherné architektonické památky, ale hlavně - zachovali pro nás dědictví antiky, o které se opírá celá naše kultura. Byli to právě Arabové, kteří přeložili nejvýznamnější díla antické filosofie a literatury a na to bychom neměli zapomínat.

V dnešní Evropě žijí miliony muslimů - spousta z nich žije v souladu s naší kulturou. Neznamená to, že by převzali naši víru, naše tradice a zvyky - znamená to, že nežijí v rozporu s našimi zákony. Nikdo po nich ani víc nechce. Nikdo se nesnaží obrátit je na křesťanství, nebo je donutit jíst vepřové maso. Proč bychom měli? Dnešní Evropa je proslulá svou tolerancí, a tak je to správně. Neznám nikoho, kdo by chtěl vytvořit jakousi globální kulturu, která by byla bez života a bez chuti. Kulturní rozmanitost Evropy je přece tak krásná!

Do Evropy imigrovala spousta lidí z různých částí světa. Většinou přišli za příležitostí, za lepším životem, rozhodnuti podílet se na naší kultuře, integrovat se. Bohužel přišli i tací, kterým přijde všechno, co v Evropě vidí, odporné, urážející a v rozporu s jejich vírou, a proto je potřeba bezvěrcům (tedy nám Evropanům) za každou cenu ukázat pravou víru. 

Nelze generalizovat, nelze strkat všechny Araby (ani všechny příslušníky jakékoliv menšiny) do jednoho pytle, ale vysvětlete to například těm, kteří ztratili své blízké při madridském atentátu. Vysvětlete to těm, kteří se musí skrývat před zlobou arabského světa, vysvětlete to těm, jejichž zákony jsou porušovány ve jménu Aláha.

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého - toto je princip, kterého by se měla Evropa držet. Buďme tolerantní k tomu, co nás neohrožuje, k tomu, co není v rozporu s našimy zákony, ale nedopusťme, aby nám někdo vnucoval svou pravdu, když my máme tu naší.

Snažme se nesoudit lidi podle rasy, etnického původu, či náboženství. Snažme se smazat předsudky a stereotypy, snažme se o dialog a neřešme problémy násilím. Nevím, do jaké míry je to uskutečnitelné, ale snažme se o to všichni, kteří žijeme v Evropě.