Terorizmus v demokratické zemi, proč?

Posledí dobou se mi zdá, že je moderní řešit problémy terorizmem. Někomu se něco nelíbí, tak prostě  zaparkuje auto napěchované náloží poblíž nějaké veřejné budovy, velvyslanectví, policejní stanice nebo třeba na parkovišti na letišti. Moje otázka zní: Kam jsme se to dostali, když k takovýmto událostem dochází stále častěji i v (snad) civilizované Evropě?

V sobotu večer teroristé v Pákistánu odpálili náklaďák s výbušninou u islámábádského hotelu Marriott. Při tomto atentátu zahynulo více než 50 lidí, mezi nimi i český velvyslanec. Velice smutná bilance. 

Myslím si ale, že kdyby nepřišel o život pan Žďárek, asi by nás bombový útok v nějakém Pákistánu zas tak nezajímal. Ruku na srdce, Pákistán je poměrně daleko, a mnozí z nás si myslí, že s námi to nemá co dělat. Opak ale může být pravdou, protože nikdo neví, kde a kdy dojde k dalšímů bombovému útoku a kdo při něm zemře.

V tomto článku bych se chtěla zabývat terorizmem ve Španělsku, jak se říká, bližší košile než kabát, a to, co je v Evropě, se nějakým způsobem dotýká i nás Čechů.

Dnes došlo v Baskicku ke dvěma atentátům, ke kterým se přihlásila ETA. Po zrušení příměří mezi separatistickou skupinou ETA a španělskou vládou došlo už k několika atentátům. Všichni dobře vědí, že ETA se nerozpakuje použít jakékoliv zbraně a už vůbec ji neodrazuje to, že při jejich atentátech jsou zraněny, nebo přijdou o život spousty nevinných lidí.

Jeden z dnešních dvou atentátů, ten ničivější, při kterém bylo zraněno nejméně 10 osob, se stal v baskickém městečku Ondarroa v provincii Vizcaya. Když jsem se dozvěděla o atentátu v tomto mstečku, byla jsem tak trochu v šoku. Na konci června jsme Ondarrou navštívili, bydlí tam totiž jeden náš dobrý kamarád, tak jsme přijali jeho pozvání a udělali si s pár příteli takový menší výlet do Baskicka. 

Ondarroa je malé městečko na pobřeží, které se nachází mezi Bilbaem a San Sebastianem. Na první pohled obyčejné maloměsto s kostelem, pár bary, poměrně pěknou pláží a mostem od známého španělského architekta Santiaga Calatravy (např. Ciudad de las Ciencias ve Valencii nebo letiště v Bilbau), vás možná (nemile) překvapí svojí atmosférou. Spousta domů je pomalována nápisy sympatizujícími s terorizmem, dokonce i na radnici visí obrovský plakát na podporu vydání baskických vězňů (teroristů) do Baskicka. Žiju v Katalánsku, tak jsem zvyklá občas slýchat "independentistické" názory, ale atmosféra v městečku Ondarroa a v okolních vesnicích je něco úplně jiného a silně kontrastuje s atmosférou v okolních velkých městech - v Bilbau a San Sebastianu.

Při naší červnové cestě jsme dorazili v ranních hodinách do Bilbaa. Cesta autobusem z Barcelony byla poměrně dlouhá. Využili jsme toho, že ulice tohoto velkoměsta byly v tuto dobu zcela prázdné, a pomalu jsme se vydali od autobusového nádraží do centra. Na promenádě u řeky jsme potkávali první sportovce. Po čase jsme došli až k domiantě Bilbaa - k muzeu Guggenheim, dále jsme pak pokračovali směrem do historického centra. 

Myslela jsem si, že hodně lidí v Bilbau bude mluvit euskera (baskicky), ale to jsem se docela pletla. Baskicky mluvil odhadem tak jeden člověk z deseti, což mě docela překvapilo, protože třeba v Barceloně mluví katalánsky minimálně 2/3 lidí. Později jsem se ptala našeho kamaráda, jak to vlastně s Baskičtinou je. Vysvětlil mi, že ve velkých městech lidé mluví spíše španělsky. Co se týče jejich názoru na samostatnost Baskicka, jsou spíše konzervativní a myslí si, že být součástí Španělského království není  na škodu. Podobně jako v Bilbau je tomu i v San Sebastianu, což je mimochodem nádherné město, které nadchne snad každého turistu.

Jiná je situace na vesnicích a v malých městech. Separatistická nálada je tam cítit na každém kroku. Popsané zdi a fasády domů, obrovské plakáty, na směrovkách přeškrtané španělské názvy měst. Zdá se, že lidé tam touží po svobodě. Ale po jaké svobodě? Je snad v demokratickém a velmi decentralizovaném Španělsku, kde má každá autonomní oblast (comunidad autónoma) obrovské možnosti samostatného rozhodování (například ve zdravotnictví, školství, atd.) někdo utlačován? Pokud tomu tak je, tak těmito utlačovanými nejsou ani Baskové ani Katalánci, kteří mají mnoho privilegií a ještě širší možnosti rozhodování než ostatní autonomní oblasti.

A pokud se přece někdo utlačován cítí,  je terorizmus cestou jak toto změnit? Ptám se, co se vyřeší tím, že ETA naloží auto výbušninou a postaví ho na letiště nebo před policejní stanici? Co se vyřeší tím, že zemřou nevinní lidé? Svého cíle, tedy samostatnosti (o tom, zda má smysl v dnešní stále více se sjednocující Evropě, chtít nezávislost, vážně pochybuji, ale to už by bylo na další článek) tím stejně nedosáhnou. Maximálně si tak znepřátelí lidi, kteří nesmýšlí podobně jako oni.

ETA (Euskadi Ta Askatasuna - Baskicko a svoboda) měla možná nějaký smysl za doby vlády Francisca Franca, protože snad žádná zbraň proti tvrdé diktatuře není tabu. Ale bojovat terorizmem proti demokratickému režimu za zájmy ani ne 50% Basků, kteří přitom žijí v naprosté svobodě, v podstatě rozhodují o svých věcech sami, rozhodně je nikdo neutlačuje, a mařit přitom lidské životy je zbabělé a odsouzeníhodné. Možná se to ale děje proto, že teroristé dobře vědí, že když budou chyceni a odsouzeni třeba ke stovkám nebo tisícům let ve vězení (španělský právní systém nezná trest odnětí svobody na doživotí a už vůbec ne trest smrti), stejně budou po jisté době propuštěni, protože španělská ústava předpokládá, že každý odsouzený se po x letech pobytu ve vězení "napraví" a může požádat o ptominutí zbytku trestu. Potom se tedy mnohonásobní vrazi (jako třeba de Juana Chaos) dostanou opět na svobodu. Většinou (ne)polepšení a můžou vesele pokračovat v bombových útocích...