Stěhování a náš nový domácí mazlíček, aneb co nového v Barceloně

Poslední dva týdny jsme strávili stěhováním. Můj přítel a já jsme vyměnili čtyřpokojový byt v rušné barcelonské ulici Muntaner, který jsme sdíleli se dvěma dalšími spolubydlícími, za dva plus jedna ve stejné čtvrti, který máme jen sami pro sebe.

Naše nová ulice je ale náramě klidná, v noci neslyšíte jediné auto, motorku, či snad dokonce autobus. Ulice Muntaner, ve které jsme bydleli dříve, spojuje horní část Barcelony s centrem, proto není divu, že je na ní obrovský provoz dokonce i v noci. Člověk si na hluk sice časem zvykne, ale není nad klidný spánek, který neruší žádný hluk z ulice. Navíc je náš nový byt asi dobře izolovaný a i přes venkovní teploty přesahující 32°C je v něm příjemně, a to i bez klimatizace. 

Také bydlení ve dvou, bez dalších spolubydlících, se mi velice zamlouvá. Můžu vylézt ze sprchy a promenádovat se zahalená jen v ručníku (někdy i bez něj) po celém bytě, můžu (jako zrovna teď) sedět "rozvalená" na gauči s nohama na stole a notebookem na nich a psát svůj blog, aniž by mě někdo rušil, můžeme si pozvat návštěvu, aniž bychom to museli konzultovat se spolubydlícími. Abych to shrnula, můj přítel a já jsme nadšeni z naší nové bytové situace.

Další výhoda bydlení ve dvou je, že si konečně můžeme pořídit koťatko, po kterém toužíme (hlavně já) už strašně dlouho. Nakonec jsem přistoupila na argumenty mého přítele, že si koťátko pořídíme až po dovolené, abychom ho nemuseli hned ze začátku tahat po vlacích či po letadlech nebo nechávat u kamarádů. Koťátko tedy bude až v polovině září.

Na jednu stranu je to dobře, protože se mi při prodlouženém víkendu stráveném u rodičů mého přítele podařilo vykloubit si palec pravé ruky, takže bych koťátko mohla hladit jen jednou rukou, což by byla určitě obrovská škoda. :-D

Já musím na svého domácího mazlíčka počkat do září, ale můj přítel si toho svého už pořídil! Je malý, černý, lesklý a včera mu ho přivezla dodávková služba. Nejdřív jsem se na něho dívala s nedůvěrou, protože mu přítel věnoval víc času než mě - a to jsem zraněná! 

Dnes ráno mi ale nefungoval internet a chtěla jsem si přečíst e-maily a podívat se, co se děje v mé drahé vlasti i mimo ni. Nadávala jsem jak na modem, tak na můj notebook, ale nebylo mi to nic platné. Můj přítel mi s úsměvem nabídl, ať použiji jeho miláčka. Dívala jsem se se značnou skepsí na tu malou černou potvůrku. Jeho nový miláček je sice tolik přetřásaný iPhone 3G (popravdě nemám tušení, co znamená 3G a přítele, který je informatik, se ptát nechci, myslel by si totiž, že žije s úplným analfabetem), ale i tak jsem si říkala, že na obrazovce, která nepředstavuje ani 1/12 obrazovky mého počítače, si přece nemůžu přečíst zprávy, ani prohlédnout moji e-mailovou schránku. 

Spletla jsem se! E-maily jsem si přečetla naprosto v pohodě, stejně tak zprávy, dokonce i obrázky byly perfektně viditelné. No prostě musím uznat, že tahle věcička přece jen k něčemu je. Blog na ní sice psát nemíním, ale myslím, že ji budu v naší nové domácnosti minimálně tolerovat.

Ještě musím dodat jednu anekdotu na závěr. Když přítel odcházel, říká mi: "Až skončíš, tak otři iPhonu obrazovku a polož ho na tvůj polštářek, tam teď bude jeho místo." Samozřejmě to myslel z legrace, protože můj polštářek jsem rezervovala už před dvěma týdny pro naše nové koťátko, které budeme mít zhruba za měsíc. Sice se s ním nedá surfovat po internetu a nebude mít  ani zabudované GPS, zato bude určitě přítulné, krásně heboučké a miloučké.