Před pěti lety se otřásla Evropa

Jak často čteme o teroristických útocích v Iráku, Pákistánu, Egyptě, Indii, nebo v jiné, od Evropy vzdálené zemi? Tyto atentáty se nás většinou moc nedotýkají. Umírají při nich lidé, často spousty lidí, ale nás rozesmutní víc opuštěná kočka či pes. Nás se to netýká, my jsme daleko a navíc - žijeme v demokracii, no a v demokratickém režimu nemá terorizmus místo...

elmundo.es

A pak to přišlo - září 2001 - teroristické útoky na USA, které nám všem doslova vyrazily dech. Tyto atentáty se dotkly asi každého z nás, ale přesto jsme si možná nadále mysleli, že nám se nic podobného stát nemůže. Až do 11. března 2004.

Přesně 911 po útocích na USA se stalo něco, co asi nikdo nečekal. Čtvrtek 11. března 2004, tak jako každý den nastupují mezi 7:00 a 7:15 tisíce lidí do příměstských vlaků v Alcalá de Henares (východně od Madridu), které směřují na madridské hlavní nádraží Atocha.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Den jako každý jiný, čtvrtek - to je dobře, zítra pátek a pak víkend. Pěkně to utíká. V Madridu už začalo jaro. Rozkvetly první stromy, venku je příjemně teplo. Většina barů už otevřela zahrádky, není nad to dát si skleničku vína nebo piva po práci nebo po škole pěkně venku na čerstvém vzduchu.

Trochu se prospat ve vlaku nebo se za těch 40 minut, než vlak dorazí na Atochu, něco naučit. Hlavně, aby to dnes bylo bez zpoždění, v 8 je třeba být v práci nebo ve škole. Na každé zastávce přistoupí spousta lidí. Kdyby jen nemluvili tak nahlas, člověk si nemůže ani zdřímnout. Příští stanice Vallecas, za chvíli jsme na Atoche. Pak ještě dvě stanice metrem a pak konečně hrnek voňavé kávy. To cestování v ranní špičce je o nervy. Člověk si kolikrát ani nesedne, natož si zdřímnout, ale co, hlavněm že už tam budeme. Ten mladík, co právě vystoupil si tu zapomněl batoh. Až si toho všimne, vlak už bude dávno pryč. Chudák.Občas se to stane každému a je to nepříjemné, člověk se se zapomenutými věcmi většinou už nikdy nesetká.....

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Při madridských atentátech zemřelo 191 osob a 1856 jich bylo zraněno. Jednalo se o nejkrvavější atentát spáchaný v zemích EU. Pomocí mobilních telefonů bylo odpáleno 10 náloží ve 4 vlacích madridské příměstské dopravy, další 3 nálože naštěstí nevybouchly. Všechny vlaky směřovaly z Alcalá de Henares do stanice Atocha a byly plné obyčejných lidí- dělníků, studentů, úředníků. Lidí, kteří dojížděli do Madridu za prací nebo za vzděláním. Lidí, kteří měli milující rodiny. Lidí, kteří si dělali plány na blížící se víkend. Lidí jako vy nebo já. Madridské atentáty se beze sporu dotkly nás všech, minimálně tím, že jsme si uvědomili, že terorizmus může znamenat reálnou hrozbu pro každého z nás. 

Pokud nějaká evropská země ví, co je to terorizmus, je to právě Španělsko. Mnohaletá zkušenost se separatistickou skupinou ETA, atentáty, které zaplatila životem spousta lidí. Autorství madridské tragédie se původně připisovalo také ETĚ, a to možná stálo vítězství v nadcházejících volbách do té doby vládnoucí stranu PP (Partido Popular), kterou do voleb vedl Mariano Rajoy, o kterém se dlouho před volbami mluvilo jako o jistém nastupci José Marii Aznara na premiérském křesle. Skutečnost nakonec byla jiná, volby vyhrála PSOE (Partido socialista obrero español) v čele s José Luisem Rodriquezem Zapaterem, který splnil své sliby a odvolal španělské vojáky z Iráku. Možná tím zachránil život spoustě nevinných lidí, kdo ví. Každopádně ale atentátníci dosáhli svého.

Atentáty vzbudily v celé zemi obrovskou vlnu solidarity. Lidé vyšli do ulic s jedinou otázkou na rtech - ¿POR QUÉ? - PROČ? Protože Španělsko otevřeně podporovalo Spojené státy v jejich boji proti terorismu? Protože Aznar poslal i přes odpor španělské veřejnosti vojáky do Iráku? Nebo snad proto, že Španělsko bez předsudků přijímalo imigranty z islámských zemí, nabídlo jim nový domov, vzdělání a práci? Ano, ti, jež byli odsouzeni za přípravu a provedení teroristických útoků na madridské vlaky, ale i ti, kteří spáchali hromadnou sebevraždu, když byli vypátráni španělskou policií, žili dlouhodobě ve Španělsku. Nejsmutnější na všem je, že jim s přípravou atentátu pomáhali i španělští občané, zejména José Emilio Suárez Trashorras, který atentátníkům opatřil více než 200 kg výbušniny, která pak byla použita při tomto teroristickém činu.

Jedno přísloví praví - nekousej do ruky, která tě krmí. Bohužel ale v naší společnosti žijí i tací, kteří nejen, že koušou do ruky, která je živí, oni se ji snaží rovnou ukousnout. Snaží se co možná nejvíc ublížit nám všem. A většina z nás má strach. Kdyby někdo našel před nějakými 10 lety zapomenutý batoh nebo kufr, rozhodně by ho nenapadlo, že by v něm mohla být bomba. Není tomu tak dávno, kdy se zastavilo barcelonské metro kvůli jednomu pod sedadlem zapomenutému batohu. Někdo nám chce nahnat strach a docela se mu to daří! 

Po 11. březnu se všeobecně zpřísnily policejní kontroly, ale hrozba terorizmu je tu stále, visí nad našimi hlavami jako Damoklův meč a čeká na každé naše zaváhání. Nikdo není v bezpečí. Včera to byl Madrid, zítra to může být Londýn, Paříž, Berlín a nebo třeba Praha. Jak bylo řečeno po madridské tragédii - všichni jsme byli v těch vlacích, nás všech se to týká, madridský atentát nebyl veden jen proti španělskému lidu, byl veden proti nám všem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na závěr si dovolím poslat odkaz na video se záběry z madridských atentátů a z demonstrací Španělů proti terorizmu. Píseň, která tyto obrázky doprovází je od skupiny La Oreja de Van Gogh, jmenuje se Jueves 11 de marzo - tedy Čtvrtek 11. března a je věnována obětem madridských atentátů. 

http://www.youtube.com/watch?v=7hQstcQ7Cmc&feature=related