Jsou pražští taxikáři zloději?

Byl krásný letní den, na Českou republiku až moc teplý. V pravé poledne jsme s přítelem dorazili do Prahy na hlavní nádraží. Náš hotel se nacházel sice jen necelé 2 km od nádraží, ale v tom úmorném vedru, navíc každý s pořádně velkým kufrem, jsme se rozhodli jet taxíkem. 

Něco tak normálního a samozřejmého v jakémkoliv evropském městě, ale v Praze evidentně ne. O pražských taxikářích už jsem toho slyšela hodně, ale to, co jsme poznali na vlastní kůži překonalo veškerá naše očekávání. 

Přítel je Španěl, takže spolu mluvíme španělsky. Ještě než jsme se dostali na parkoviště vyhrazené pro taxíky, přistoupil k nám muž ve středním věku a anglicky nám nabídl taxi. Přítel, nemajíc zkušenost s pražskými taxikáři, okamžitě přikývl. Když jsme došli k autu, které nemělo žádně viditelné označení, které by napovídalo, že se jedná o vozidlo provozující taxislužbu, řekl nám onen milý pán, že má speciální tarify. Z kufru auta vytáhl cedulku, na které byly tyto tarify zaznamenány. Pro dopravu po centru to bylo "lidových" 30 € nebo 900 Kč. Pán se velice divil, když jsem mu česky odpověděla, že za takovou cenu půjdu raději pěšky, protože nemíním podporovat zloděje.

Odhodlaná jít skutečně pěšky jsem nešetřila nelichotivými slovy o podvodnících, zlodějích a mezinárodní ostudě, kterou dělají tito vydřiduchové našemu krásnému hlavnímu městu. Vydala jsem se k východu z parkoviště, za mnou přítel, který jen nechápavě hleděl. Nebyl si jist, zda správně pochopil, že onen pán po nás chtěl 30 € za to, že nás zaveze do ani ne 2 kilometry vzdáleného hotelu. Ještě než jsme opustili parkoviště, zeptal se nás jiný taxikář, kam že to chceme jet. Prozradila jsem mu adresu hotelu a on mi řekl, že nás tam odveze za 200 Kč. Odpověděla jsem mu, že víc než 150 kč mu nedám. Přistoupil tedy na mou nabídku, i když se moc spokojeně netvářil. Já ovšem taky ne, cítila jsem se totiž jako turista v Maroku, či jiné zemi, kde se musí smlouvat o cenách.

Po tomto zážitku jsem se zařekla, že v Praze do taxíku nesednu. Tento slib jsem sice jednou na přítelovo přání porušila - naše letadlo totiž odlétalo před osmou hodinou ranní a my jsme se z druhého konce Prahy museli nějak dostat na letiště. Taxi jsme si objednali přes hotelovou recepci, za cenu smluvní - 750 Kč. Vzhledem k tomu, že byl hotel od letiště vzdálen nějakých 20 km, zdála se nám tato cena, řekněmě akceptovatelná, ale i tak znatelně vyšší než v Barceloně nebo Madridu. 

V Barceloně nebo v Madridu se nikdy nerozpakuji použít taxi. Je pohodlné zavolat na centrálu a objednat si taxi na určitou hodinu přede dveře domu. Občas mám na spěch a vím, že čekání na autobus by byla zbytečná ztráta drahocenného času, neváhám tedy zamávat na taxi. Klidně se nechám dovézt na letiště, na nádraží, na Camp Nou, když zbývá jen 30 minut do začátku zápasu a já teprve dokončuji svou práci. Nechám se dovézt kamkoliv, protože vím, že vždy zaplatím jen tolik, kolik zaplatit musím. A pokud se jedná o cestu pracovní, taxikář mi ochotně vystaví doklad. 

Ceny taxislužby tu v každém městě určuje radnice po jednání se zástupci taxikářů. V Každém městě mají taxíky nezaměnitelnou barvu a označení. V Barceloně se jedná o žluto černá auta, v Madridu o auta bílá s červeným pruhem na dveřích. Nikdo si je nemůže splést. Navíc je tu licence pro taxikáře velmi drahá a nikdo si netroufne udělat něco, co by ho o ni mohlo připravit. Proč není možné udělat podobná opatření i v Praze? Z čeho mají radní strach?

Je mi smutno z toho, že musím upozorňovat své kamarády, kteří se chystají na návštěvu našeho hlavního města, aby si dali pozor na taxikáře. Je mi líto, že se na Wikipedii v článku o Praze dočtu o předražených taxících (http://en.wikipedia.org/wiki/Prag#Taxis - anglická verze, http://es.wikipedia.org/wiki/Praga#Taxis - španělská verze), je mi líto, že existují články jako tento: http://prague.tv/articles/visitors-guide/overpriced-taxis, které bohužel ani trochu nepřehání.  

Vždy, když přiletím do Prahy, první, s čím se setkám u východu z letištní haly, jsou taxikáři, kteří mi nabízejí své služby za dobrou cenu. Já s díky zamířím rovnou k automatu MHD Praha koupit si přestupní lístek za 26 Kč. Dostat se taxíkem na Hlavní nádraží by bylo neporovnatelně snazší, ale já taxikářům prostě nevěřím.

Je mi líto, nechci se dotknout slušných taxikářů, kteří se živí poctivou prací a ne okrádáním turistů, ale dokud nebudou jasně stanoveny ceny za taxislužby, dokud nebudou všechny vozy označeny tak, aby nikdo nezůstal na pochybách, zda se jedná o taxi nebo o samozvaného podvodníka, který si mastí kapsy na ubohých turistech, a hlavně, dokud nebudou všechny vozy vybaveny zapečetěným taximetrem, který není možno žádným způsobem ošálit a dokud nebudou nepoctiví taxikáři řádně trestáni,  budu jezdit na hlavní nádraží v potu tváře se svými objemnými zavazadly městskou hromadnou dopravou.