Zajímavá cesta vlakem aneb co žena potřebuje na trip

jak to vypadá, když se ženská balí  na dovolenou? Většina chlapů se křižuje, když mají na svoje drahé polovičky čekat, než se nachystají, ale jak to doopravdy je?  

Stala se mi zvláštní věc. Pokaždé když někam cestuji, tak se všichni diví, jak málo věcí mám.Jeden mikrokufřík a v něm vše, co potřebuji. Prý jsem jak chlap. Možná jsem výjimka potvrzující pravidlo, ale třeba se taky ženský dělí do dvou kategorií. Ty, co nutně s sebou kamkoliv musí tahat arzenál krámů jako kulmu na vlasy do džungle ( bez ohledu na to, že není kam strčit do zásuvky), bez řasenky nejdou ani s košem a nemít alespoň troje plavky na dovolenou je pro ně nepředstavitelné.                                            O jedné takové vám povím, spíš napíšu. Jedu si takhle vlakem do Brna na schůzku. Vytáhnu si svýho jablečňáka, že při té dlouhé cestě něco udělám, abych jen nevejrala z okna. Naproti mě do kříže si sedle krasomila s kufříkem Louis Vuitton ( nic proti té značce nemám, ale občas je to znamení pro kury domácí). Jakmile dosedla, začala v kufříku hrabat arzenál v podobě kosmetické taštičky, žehličky na vlasy a parfému. Když přišel průvodčí, aby ji poprosil o jízdenku, tvářila se, že ho zkopne vztekem, protože si ještě nestačila nanést dokonalý make-up. Poté, co umělý obličej shledala za uspokojivý, opravdu na férovku hodila do zásuvky pro notebooky žehličku na vlasy a u žehlení vlasů ve vlaku se zvládla ještě s umělým úsměvem fotit a dávat fotky na sociální sítě. Poté přišel pikolík, zda si nechce něco objednat.Dala si salát.Když ho přinesl, líbezně ho poprosila, že není socka, ať jí donese normální lžičku, že plastovou jíst nebude. Po jídle si objednala latté a zapálila si elektronickou cigaretu. To už jsem málem upadla pod stolek s počítačem. Opravdu kouřila elektronickou cigaretu, zahalená v dýmu, podotýkám, nebyla v kupé.Sváděla jsem vnitřní boj s tím, zda si ji vyfotit či ne. Ve finále zavolala svýmu klukovi, aby mu sdělila, že má jít do obchodu sám, že ona nikam nejde, že má spoustu věcí. Kluk jí ale na druhém konci telefonu neslyšel, protože vlak zrovna projížděl tunelem a tak mu to musela opakovat třikrát. Napotřetí zaječela tak, že to slyšel celý vlak:" Ti říkám, že do obchodu nejdu, že mám krámy."Všichni se po ní otočili a já se schovala za svůj notebook. Těmi krámy totiž myslela kufřík, tašku, další tašku a nějakou knížku z červené knihovny, která měla dost ohnutý obal. Každý to ale nemusel tak pochopit že ano :-D                                                           To je ale extrém.

Po této zkušenosti jsem si ale řekla, jaká jsem pohodová cestující a spolucestovatelka. Stačí mi notebook a taška na něj, do které zpravidla narvu telefon, peněženku a něco na jídlo.Když cestuji na déle než den, tak mi stačí malá sportovní taška nebo můj mikrokufřík. Vše mám ve zmenšení verzi ála DM drogerie, abych netahala zbytečně celé škatule šamponů a krémů na obličej, protože to by na letišti neprošlo. Pár triček, jedny šaty a něco slušného na sebe.Čepice, klobouk, sluneční brýle a spodní prádlo.

Bez čeho ale nikdy neodjíždím mimo ČR jsou v telefonu stažené offline mapy, powerbanka, sluchátka a pár proteinových tyčinek, kdybych někde uvízla a dostala hlad :-D.Zbytek jsou blbosti, které jak vždycky na cestě zjistím, jsem nutně nepotřebovala. Standardně zapomínám buď pyžamo nebo kartáček na zuby :-D takže se mi jich doma sešlo už několik setů. Takže se vykašlete na nějaké velké balení věcí, všude kromě ČR totiž mají Primark, kde se dá nakoupit vše za pusu, když zjistíte třeba, že nemáte plavky a moře je teplý nebo ručník za 2éčka. Život je tady a teď a nemá smysl ztrácet čas blbinnama a balením zbytečností. Hlavně mít v kufru trochu místa na suvenýry, který mě vždy připomenou, kde jsem byla a co jsem zažila.