Prázdniny v Římě

V Římě jsem byla jednou na jeden den a moc si toho nepamatuji, tak jsem se rozhodla, že je na čase se vrátit zpět na místo činu a připomenout si to...

Tentokrát jsem necestovala ale sama. Chtěla jsem odměnit svoji asistentku za její práci během roku bonusem a věděla jsem, že by sama nejspíš nikam nejela (málokoho baví cestovat sám) a tak jsem se rozhodla jí nadělit letenku do Říma na prodloužený víkend. Byla nadšená nápadem, ale řešila jsem realizaci.

Po konzultaci s mojí učitelkou španělštiny jsem se rozhodla nechat náš výlet na podzim a přelom zimy, protože mě dost odrazovaly davy turistů, na které bychom neustále narážely a dle učitelky španělštiny je téměř nemožné nestát několikahodinovou frontu na nejnavštěvovanější památky. Protože je mi známo, asi jako většině lidí, že eurovíkendy jsou nejen drahé na ubytování, ale i na letenky a hlavně, všude je narváno, tak jsem sehnala letenky už na středu s návratem v sobotu.

Nakonec jsem dle nechápavých výrazů všech mých přátel zvolila pro výlet první týden v prosinci. Všichni kroutili hlavami, že tam bude zima a nevlídno. Nakonec svítilo sluníčko a my běhaly jen v tenkých svetřících. Přiletěly jsme navečer, daly si každá dvě dcl červeného italského vína na stojáka a nasávaly jsme atmosféru. Jak jsem již psala,když cestuji, spím na hostelech, protože mi to přijde víc kontaktní a člověk si nepřijde sám. I tentokrát jsme přes prvopočáteční odmlouvání byly na hostelu a opět to byla skvělá volba. Byly jsme ubytované přímo v centru činžovního domu, kde hostel byl na jednom podlaží domu, internet ve všech místnostech a k nejznámějším památkám asi pět minut chůze.

Ještě týž večer jsme tedy posilněné vínem vyrazily na památky, u kterých jsem si byla 100% jistá, že přes den tam nebude možné udělat nějakou fotku, protože by vás ušlapaly davy turistů. Cílem se staly Španělské schody a Fontána di trevi. Fotky jsme ulovily naprosto skvělé, protože v noci je vše luxusně osvětlené a nikdo nikde, protože byla středa. Navíc přímo naproti fontáně prodávají skvělou zmrzlinu.

Ještě před spaním jsme si pro jistotu dva dny dopředu zabookovaly vstup do Vatikánu s prohlídkou, protože nejen, že to bylo o fous levnější, ale nakonec jsme nečekaly ani dvě minuty a ačkoliv to byla dost fyzicky náročná prohlídka s velkým množstvím informací, stálo to za to.Do Colosea jsme si tak radši koupily vstupenky přes internet. Když jsme stály před, zjistily jsme, že jsou dvě fronty. Jedna se vstupenkami, která frčela a druhá, která tam možná stojí dodnes.

Na snídani ristretto, vajíčka a jako sladkou tečku Cannoli. Že nevíte, co to je?Je to úžasná lahůdka pocházející ze Sicílie a jedná se o trubičky plněné ricottou a posypané pistáciemi. Pokaždé, když je vidím, nemohu odolat (v Praze např.Wine food market - mají i malinké akorát do pusy, kdybyste se báli, že vám nebudou chutnat:-). Je alternativa tohoto dezertu i s malinami. Italskou pizzu a pastu netřeba zmiňovat, perfecto.

Celý výlet byl až moc dokonalý na to, aby vše nakonec bylo bez jediného mráčku, říkaly jsme si. Možná přání je otcem myšlenky, říká se. Což my si to nepřály. Poslední den nám mělo letět letadlo až kolem 15hod a proč bychom si nepůjčily skutr a nejely k moři?

Moře je necelých 40minut na skutru od Říma a restaurace, kde jsme si daly salát s mořskými plody s výhledem na pláž byla famózní. Bohužel nás to stálo komplikaci s odletem. Přiřítily jsme se na vlak směr letiště a ten nejel, respektive měl zpoždění. Vzaly jsme si taxi. Ovšem když mi taxikář suše oznámil, že chce kolem 60euro, málem jsem se zlomila v pase, říkám si ok, musíme stihnout let. Přibrzdil mi a já letěla do bankomatu vybrat pro taxikáře peníze. Ptám se ho ještě, kolik mám tedy vybrat, ať pak na sebe nekoukáme. Před bankomatem mi řekl, že 75euro, tak jsem ho poslala k šípku a lovily jsme dalšího taxikáře. Na letiště jsme dorazily 20minut před odletem. Check-in jsme měly udělaný, tak jsme rovnou letěly ke gatu. Tam nám ale oznámily, že už nás dovnitř nepustí. Letadlo stále stálo připojené tunelem ke gatu a nebyl důvod nás nepustit. Výsledek? Nepodařilo se nám nikoho usmlouvat. S brekem jsme šly na hotel, zaplatily další noc a řešily, co bude dál. Nakonec jsme letěli do Vídně a odtud busem do Prahy, protože z Říma do Prahy ten den nic neletělo a celkově cesta zpět byla strašný opruz. Navíc asistentce přes noc tak strašně natekly nohy, že je nemohla strčit do kozaček a pajdala na obě nohy, které jí na kůži zčernaly.

Jaké plyne poučení? Skvělá příprava na výlet je sice super, ale pokud se vydáte v den odletu ještě na výlet, můžete si být na 75% jistí, že kromě nervů, zda stihnete let se může stát, že ho nestihnete vůbec. 

Ale jinak, Řím nádherný a doporučuji ho navštívit na konci listopadu, začátku prosince, má to své kouzlo.