Někteří lidé tvrdí, že uprchlíky bychom měli přijímat, protože Evropa nesmí zradit ideály, na kterých vyrostla. Avšak toto tvrzení zavání silnou demagogií.
Například paní Zuzana Pavelková, zakladatelka iniciativy Česko vítá uprchlíky, říká: ,,Rozklad Evropy začíná ve chvíli, kdy se ve vztahu k "těm druhým" vzdáváme hodnot, na kterých je naše společnost postavená. Přístup Evropy k imigrantům a uprchlíkům je tak pro ní samotnou a její občany zatěžkávající zkouškou. Nemá-li Evropa nakonec popřít sama sebe, musí urychleně svůj postoj k imigrantům a uprchlíkům přehodnotit (ve smyslu přijímaní)".
Začnu od konce. Evropa již dávno popřela sama sebe. Jestliže mluvíme o ideálech, na kterých Evropa vyrostla, tak vyrostla na ideálech křesťanství. Jenže co se dnes prosazuje? Co prosazuje právě EU a její politika? Ta prosazuje nesmysly typu pohlavních (gender) kvót. Jako kdyby evoluce proběhla jenom od krku dolů. Dále prosazuje sňatky homopárů a adopce dětí homosexuály, což je opět v rozporu s původními ideály. Takže ohánět se jakýmisi ideály Evropy, je docela farizejské.
Hlavní demagogie podobných výroků ale spočívá jinde. Paní Pavelková říká, že když se vzdáme hodnot, na kterých je naše společnost postavená, tak dojde k rozkladu. Právě naopak! Rozklad Evropy začíná ve chvíli, kdy se dogmaticky držíme hodnot, které nás můžou zabít. Jestliže se někdo dívá na určitý problém pouze přes průzor své ideologie, vždycky se jedná pouze o omezený pohled. Když dotyčný nevidí souvislosti, pak je taková analýza bezcenná a někdy dokonce smrtící.
Jednou z hodnot Evropy je například přikázání Nezabiješ. To je ideál velice hezký a hodný následování. Jenže kdyby se tohoto ideálu dogmaticky držel například Jan III. Sobieski, tak paní Pavelková by dnes své myšlenky psala zahalená v burce maximálně na toaletní papír. Musela by poslouchat svého otrokáře manžela a kdyby nějak ohrozila čest rodiny, hrozila by jí smrt. Avšak Jan III. Sobieski se dogmaticky nedržel těchto ideálů a v roce 1683 zabránil islamizaci Evropy v bitvě u Vídně.
Další Evropskou (ale ne jenom evropskou) hodnotou je například to, že manželé by spolu měli vydržet až do smrti. Opět hezký ideál, který naprosto schvaluji. Jenže nelze jej brát dogmaticky. Kdybychom jej brali dogmaticky, tak tady máme utýrané ženy (někdy i muže) bez možnosti rozvodu. To, že rozvodovost je v současné době vysoká, že lidé se rozvádí i kvůli blbostem, to se mi moc nelíbí. Ale určitě bych v kritických případech tuto možnost nevylučovala.
Vyhodnocovat problém přes průzor jakékoliv ideologie a ideálů je velice nebezpečná věc. Jak napsal sociolog Petr Hampl: ,,Pokud bereme lidi jako svobodné občany, pak mají nárok rozhodnout, koho na území daného státu přijmou a koho ne. Pokud bereme lidi jako otroky a nevolníky, pak rozhodne centrála bez ohledu na názory občanů..."
