Už jsem si zvykl, že...

Ano jezdim po našich silnicích několik let, v noze mám přes 300 tisíc kilometrů a musím říct, že už jsem si na ledascos zvykl. Zvykl jsem si na to

Ja - že mě popotahuje policie za krátké parkování na zákazu zastavení před lékárnou, na kterém poté stojí oni sami také
- že si okolní řidiči klepají na hlavu když jedu po Praze 50km/h
- že uhnu černé limuzíně s majáčkem na D1, která jede rychlostí kterou nemám na tachometru
- že se moje žena za jiné ženy na ulici stydí
- že jsem na silnici skoro ten nejpomalejší, ačkoli mám po kapotou 167 koní
- že když někdo přejede odbočku na kruhovém objezdu, začne na něm couvat
- že když vyjíždím ze sídliště na zelenou, raději se dívam do leva, zda někdo nemá "zelenou" se mnou
- že ačkoli mám na karláku zelenou šipku rovně, musím dávat předost z prava, neb tam mají také zelenou šipku
- že větší a silnější auta mají automaticky přednost
- že vyjíždějící autobus ze zastávky ma maximální přednost
- že mé žluté auto je snadno přehlednutelné
- že nejnižší a nejvyšší místo na silnici je vždy kanál
- že když vidím v zrcátku bělmo řidiče za mnou, asi bych měl uhnout do příkopu

Ale co nedokážu pochopit? Riskující sebevrahy na Benešovské silnici. Kolik jsou ochotni riskovat za pár minut navíc. Jezdím pomaleji, neb vozím svou těhotnou ženu a zjišťuji, že jsem vlastně naobtíž, otravný hmyz, který se po silnici vleče a všechny jen zdržuje. Až se nám malá narodí, asi styl jízdy nezměním, neb zase budu vozit křehkého človíčka, který potřebuje celou rodinu. Proto mam 8 airbagu a snažím se vyhnout jakémukoli nebezpečí. Závodníky pouštím jak to jde, motorkám také rád uhybám a jedu si klidně a pohodlně, jen trošku déle.. No a co?