Kdy nás státní dluh spolkne?

Rád bych se v tomto článku věnoval oblasti, o které se málo hovoří, a to jsou splátky jistiny státního dluhu. Platíme za své dluhy? Případně kolik?

Jak známo, státní dluh dosáhl na konci roku 2013 přibližné výše 1,75 bilionu Kč a představuje tak 45% ročního HDP. Veřejný dluh, který zahrnuje i hospodaření obcí a vyšších územně správních celků je ještě o 100 mld. Kč vyšší.

První složka splátek státního dluhu, o které se hovoří, jsou úrokové náklady. Tyto náklady v současné době dosahují výše 57,9 mld. Kč. Uvážíme-li, že schválený deficit státního rozpočtu na rok 2014 je ve výši 112 mld. Kč, tak úroky z dluhu vlastně činní cca 50% tohoto schváleného deficitu.

Pokles úrokových nákladů v roce 2010, jak je vidět z grafu, byl realizován díky refinancování dluhu za příznivých úrokových sazeb, které Česká republika na trhu získala, a to díky své důvěryhodnosti dluh splácet. Nicméně, s růstem absolutní výše dluhu rostou i tyto úrokové náklady.

Druhou částí splátek státního dluhu, která se však málo prezentuje, jsou splátky samotné jistiny dluhu. Aby bylo možné pokrýt deficitní hospodaření, je potřeba si každý rok půjčit a vydat cenné papíry (státní dluhopisy, pokladniční poukázky apod.) s různou délkou splatnosti. Tyto pak investorům z řad bank, investičních a penzijních fondů a v poslední době i soukromých osob prodat. Jen když se všechny emise dluhopisů podaří vyprodat, je deficit financován. Prodává se jak tuzemským, tak zahraničním investorům (domácí a zahraniční dluh).

Pochopitelně každá půjčka, emise dluhopisů a pokladničních poukázek má svoji splatnost a musí být státem uhrazena. Průměrná splatnost státního dluhu se v roce 1997 pohybovala v délce 2,3 let (55% dluhu splaceno během 1 roku), na konci vlád ČSSD v roce 2006 činila splatnost v průměru 6,2 let a nyní se pohybuje na úrovni 5,6 let.

Splatné jistiny dluhu „hradíme“ tak, že si opět peníze půjčíme – tím nedochází ke splácení dluhu, ale tlačíme jej před sebou jako kouli, která stále bobtná. V roce 2012 činilo jen samotné refinancování dluhu 380 mld. Kč, za rok 2013 doposud nepotvrzená data naznačují, že by se mělo jednat o částku cca 427 mld. Kč.

K těmto částkám ale musíme připočíst i úhradu deficitu vzniklého v daném roce, neboť stát stále utrácí více než vybere na daních. Roční půjčky na úhradu státního dluhu tak za rok 2012 činily neuvěřitelných 552,9 mld. Kč.

Každý rok tedy musíme uplatnit dluhopisy za více než 550 mld. Kč, a tato částka neustále roste. Objem peněz, které mají banky a fondy na nákup cenných papírů k dispozici, je omezený. Většina států má deficitní hospodaření. Každý stát tedy hledá investory, kterým svůj dluh prodá.

Je nesmírně důležité, aby stát snižoval zadlužení, nebo alespoň snižoval dynamiku zadlužení tak, jak o to usilovala vláda Petra Nečase (i když bych preferoval zásah do mandatorních a quasi-mandatorních výdajů). Ratingové agentury hodnotí schopnost splácet závazky jednotlivých států. Jestliže by došlo ke snížení ratingového hodnocení schopnosti splácet naše závazky, budeme v komparativní nevýhodě vůči ostatním státům, bude složitější prodat dluhopisy, a abychom přilákali investory, stoupne úroková sazba. Pochopitelně se tato nová vyšší sazba bude týkat celé částky, kterou v daném roce potřebujeme na úhradu dluhu (nyní více než 550 mld. Kč), významně stoupne absolutní výše placených úroků (nyní 57,9mld. Kč), zhorší se roční deficit, sníží se schopnost splácet a jsme velmi rychle ve spirále, která může skončit státním bankrotem a nuceným drastickým osekáním výdajů.

Nově schválený státní rozpočet na rok 2014, který počítá se skokovým růstem deficitu na 112 mld. Kč (nárůst výdajů oproti roku 2013 o 30,5 mld. Kč!!), naději na šetření nedává. Konec konců bývalý ministr financí, který stojí za neufinancovatelným nárůstem mandatorních výdajů, bude premiérem, a budoucí ministr financí návrh státního rozpočtu ani nečetl, protože „to má moc stránek“. Tak se obávám se, že zvítězí přístup někdejšího premiéra a pravděpodobného šéfa poradců nového premiéra, který po socialisticku prohlásil, že „Zdroje budou“. Budou, ale bohužel jen dočasně. Jednou naše závazky budeme muset splatit. A bude to sakra bolet.