Naše školství má už dlouho problém

Školství není v optimálním stavu. Čí je to chyba? Můžou za nedostatečné školství žáci, učitelé a nebo snad ministerstvo? Jaké řešení nás bude muset čekat?

Určitě jste všichni zaznamenali nekonečnou diskuzi o tom, jak je na tom naše školství. Jestli je dostačující, nebo naopak špatné. Lid je schopen se dohodnout na tom, že by se mělo do vzdělávání pumpovat více peněz a klást na tuto problematiku celkově větší důraz. To ale jakým směrem by mělo školství směřovat, jaké ideály by mělo obsahovat a jakým způsobem vlastně učit studenty, na tom se již lidé neshodují. Rozhodl jsem se tedy, že se nad tímto problémem zamyslím a zkusím ho svým způsobem analyzovat.

Naše školství, dlé mého, není moderní. Moderní jistě bylo, ale v dobách Rakouska-Uherska. Učitelé rádí říkají, že nizká kvalita výsledků školství je zůsobena neustále se zhošujících výsledků jednotlivých studentů. To mi zní podivně. Kdo teda za klesající výkon může? Studenti, učitelé a nebo ministerstvo? Kantoří se s oblibou brání tím, že studenti jsou rok od roku horší a že ti “nahoře”, jim výuku jen narušují a zesložiťují pomocí husté a podrobné byrokracie. A tím myslí papírování.

Tak tedy, mohou za špatné vzdělání studenti? Jistě, ale pouze z určité části. Nejpoužívanějším argumentem, se kterým jsme se všichni setkali, je, že studenti jsou rok od roku línější, méně čtou, nevěnují se přípravě do školy a ve škole jsou na mobilech a nedávají pozor. Vše toto prý, podle učitelů, zhoršuje kvalitu vzdělání na základních a částečně na středních školách. To je vše velmi matoucí. Vždyť děti byly líné vždy, záliba ve čtení klesá, protože pro děti jsou atraktivnější seriály, dokumenty a filmy, které dříve neexistovaly. Jsou obklopeny mnohými alternativami a knihy jsou prostě už moc “oldschool”. Již v Egypťanovi Sinuhetovi se zmiňovalo, jak ve starověkém Egyptě byli rodiče nespokojeni s tím, jak čas plyne rychleji a děti, že jsou prý líné a neváží si možnosti vzdělávat se… No pár tisíc let uběhlo a učitelé tvrdí to samé. Kdyby se tísíce let pořád situace zhoršovala, asi bychom běhali po lesích s klackem, ale to my neběháme, někteří. Odpověď je jednoduchá, jedná se o prastaré dogma. Učitelé měří své studenty dle sebe, nepřihlížejí ke kontextu doby. Neumí je zaujmout novými způsoby a používají jen ty staré, které před lety fungovaly, ale nyní jsou naprosto nepoužitelné. Pamatuji si, jak na základce koupili drahé smartboardy, ale učitelé to nepoužívali, protože nevěděli jak. Skoro každý student si s tabulí poradil, učitelé ale ne. Hlavně, že tvrdí, jak studentská vzdělanost klesá.

Mohou tedy za situaci učitelé? V dobách studia na základní škole bych byl 100% pro podporu této teze. Nyní ale musím procetní výši zmírnit. Také je důležité říci, že mezi učiteli jsou obrovské rozdíly. Mnozí jste se bezpochyby setkali s učitelem, kterého si pamatujete celý život, protože se vám dobře vryl do paměti. Ať už díky jeho obšírným vzděláním či poutavým výkladem. Bohužel, takové lidi ve školství potkáte tak tři za život. Zbytek je buď normální, co se kvality týče, a nebo ještě horší než normální, nebo taky tak špatný, že si toho učitele pamatujete celý život jen proto, nýbrž svou profesi vykonával naprosto uboze. Na základní škole jsem se setkal s jednou kantorkou, která za demokracie asi ještě bojovala stále proti intelektu a ponižovala vlastní názor žáka. Jednoho dne se vyjádřila, že požaduje, aby všichni měli své brašny zavěšeny na háčku. Žáci třídy na prvním stupni neuposlechli. Zakročila tedy tak, že všem jejím studentům pohodila všechny aktovky na hromadu a vysypala z nich kompletně všechny věci. Po návratu mladých z tělocviku jim sdělila, že přece takový bordel nemají ani doma a že jejich aktovky budou zavěšeny. Tak takto učíme děti pořádku - chaosem. Takto se podepisuje na maldých duších stará a zhýralá učitelská duše. Vedení školy se to po stížnostech rodičů dozvědělo. Učitelka učí dodnes. Jistě se nezměnila a “vzdělává” nadále. Na střední škole jsem naopak zažil učitele, který si studentský respekt získal přátelským vystupováním a širokými znalostmi. Uměl vše popularizovat. Byl si vědom dopadu své práce a vždy do svých historických výkladů vsunul myšlenky o demokracii, nacionalismu a o důležitosti vzdělání. Tímto jsem chtěl doložit markantní rozdíl v kvalitě jedinců, jejichž profese je jednou z nedůležitějších pro budoucnost a perspektivitu národa. Říkám si tedy, proč ještě není zavedené jakési hodnocení? Proč jsme neoddělili dobré od špatných pomocí různých platů? Chceme dovolit, aby naše děti vzdělávali morálně nevyspělí lidé se neustále kolísající sebereflexí? Já bych byl rád, kdyby budoucí učitelé procházeli přísným sítem a soustavou testů způsobilosti. Částečně by se povedlo odhalit případné “neučitele” a jedince, kteří nejsou vhodni k výkonu této, bohužel, společností zatím částečně nedoceněné profese.

Jistě jste zaznamenali, když jste studovali, že klasická odvolací hláška kantorů byla - To nám nařídili zhora a nebo, to ale na ministerstvu neví. První teze je velmi nerozvitá a jsem si jist, že to učitelé mysleli něco hloubějšího, protože, jak jinak má ministerstvo měnit školství než prostřednictvím různých nařízení. Tomu, že na ministerstvu moc neví, jaké dopady mají jednotlivá nařízení na realitu školského systému, bych i věřil. Je to tak často. Ne vše se dostane až “nahoru” a bývá to tak všude. Otázkou je, když učitelé jsou tak, jak často připomínají, vzdělaní, měli by přece umět uričtým způsobem protlačit svou vůli a nebo dát znát odpor vůči nevhodným rozhodnutím nadřízeného orgánu. To se jim ale často nechce, protože nadávat na tento problém je mnohem jednodušší, než se pokoušet ho řešit. Řešení tkví v samostatnosti, dlé mého by mělo býti uděleno více pravomocí a svobody směrem k vedení školy. Ředitel školy, který je často i učitelem, přece ví nejlépe, kde přidat a do čeho investovat úsilí a čas, a o co se zase nezajímat. Nějaké meze a určený směr školy mít musí, to bezpochyby. Ale myslím si, že je prostor pro povolení kravaty. Jen ať je každá škola trošku jiná, ať má odlišný charakter. Rodiče pak své mladé děti pošlou na školu, která jim bude dle individuálním kritériím vyhovovat. Základky nebudou na jedno brdo a mezi středními školami se vytvoří jakýsi konkureční boj v atraktivnosti pro studenty. Takže abych zakončil myšlenku, ministerstvo by mělo začít více uvolňovat než svazovat. To by hodně věcí vyřešilo. 

Na konec bych chtěl věnovat odstavec náhledu na kontroverzní myšlenku politiky ve školství. Politika ovlivňovala silně vzdělání v minulých letech. Děti se “učili”, jak vše Sovětský svaz dělá dobře a že bychom se všichni měli naším “přitelem” nechat inspirovat. Idoktrinace byla velmi hustá organizovaná a jistě zásadně škodlivá. Po pádu komunismu jsme otočili stránku a školství se stálo opravdu skoro absolutně apolitické. Je jasné, že každý učitel má svůj politický názor a chtěně či nechtěně ho dá nějakým způsobem najevo, ale nijak ho studentům nevtlačuje. Mají být ale opravdu vzdělávací instituce naprosto apolitické? Odpověď se, myslím si, nachází opět ve středu. Škola určitě nesmí vyzdvihovat určitou politickou stranu nebo hnutí. Škola by určitě neměla do studentů vštěpovat nějaký politický směr, jakým je například sociální demokracie nebo komunismus. Jsem ale přesvědčen, že by škola z části být politická měla. Pokládám za vhodné a možná i nutné, aby školy motivovaly (vzděláním) studenty k voličské účasti. Byl bych rád, kdyby školy učily, že si musíme demokracie, jakožto vratké a zásadní hodnoty, nesmírně vážit a neustále o ni pečovat. Potěšilo by mě, kdyby studenti byli poučeni o důležitosti občanské společnosti a celkově by se více zajímali o věci veřejné. Bohužel, musím konstatovat z mých zkušenosti, že na tyto vyukové body se školy ještě nedostaly, anebo dostat ani nechtěly. Kdyby se o těchto tématech začlo v učebnách více hovořit, věřím, že by efekt byl velice kladný. 

Abych učinil reálný závěr, je mou povinností zmínit fakt, kterému se často lidé vyhýbají, rádi totiž svádi vinu nejlépe na určitého jedince. A fakt je takový, že za problém špatného školství mohou stejně tak učitelé, jako rodiče žáků, popřípadě samotní žáci. A stejný poměr způsobených chyb zastává i ministerstvo či stát. Nelze říct, že by za problém mohla jen jedna skupina. I řešení tedy musí být komplexní, musí si společně sednout zástupci z praxe a ochotní zástupci ministerstva a začít problém urychleně řešit. Promítnout by se měl i názor žáků, prostřednictvím debat či dotazníků. Pokud se reformace školství ponese v duchu kompromisu, bude to mnohem užitečnější, než když se bude nést, jako je tomu teď, jen v duchu zvyšování rozpočtu pro školství. Peníze prostě nejsou vše, ale to jistě všichni ví. Investice musí být moudré a cílené, opačně to způsobí jen plýtvání a progres bude minimální.

Investicí do kvalitního vzdělání investujeme do budoucnosti své země, do zdraví našich dětí, politické stability, bezpečnosti a do rozvoje demokratické společnosti.