Fanatická preciznost - McLAREN F1

Představme si, jak by dnes vypadal supersportovní automobil, který stvořila skupina světově nejlepších konstruktérů se zkušenostmi z Formule 1. Vůz, který stvořili geniální lidé, s neomezeným rozpočtem, nejvyspělejším technickým zázemím s těmi nejkvalitnějšími materiály, jež působí u běžných průměrných automobilů jako cosi z jiné dimenze.

O tom, jak by dnes takový automobil vypadal, jak by se řídil a choval na silnici, a jak by byl rychlý můžete denodenně přemýšlet, ale můžete si být stoprocentně jisti, že žádný konstruktér byť i té nejznámější značky sportovních vozů už dnes ani nikdy v budoucnu takové auto nepostaví. A pokud ano, legislativa a enviromentalistická politika nikdy nedovolí postavit takové auto na značky. Můžete se začít smát a povídat něco o Bugatti Veyron Super Sport, Koenigseggu Agera nebo o Pagani Huayra. Všechny tyto „hypersporty“ jsou na absolutním vrcholu dnešních technických možností. Jenže zásadní věcí, která tyto supermoderní auta odlišuje od McLarenu F1, je kompromis. A kompromis u supersportovního vozu znamená mimojiné logicky také větší hmotnost…

V roce 2014 tomu bude přesně 20 let co byl Mac F1 uveden do prodeje a toto auto je dnes stále nejrychlejším automobilem s atmosférickým motorem na světě. Za konstrukci je zodpovědný Gordon Murray jemuž poskytli finanční podporu a organizační zdroje Mansour Ojjeh (majitel TAG a akcionář McLarenu) a Ron Dennis. Otec F1, Gordon Murray svým způsobem dokázal naplnit neskutečně troufalou myšlenku Rona Dennise, který trval na tom, aby silniční auto od McLarenu nebylo „jen“ nejlepší na světě ve své éře, nýbrž aby byl vůz tím nejlepším, co vůbec kdy člověk dokázal sestrojit.

Plnohodnotný projekt se narodil v roce 1989 a  práce na projektu začaly v březnu roku 1990. jedním z hlavních cílů bylo přenést rychlost a jízdu monopostů F1 do silničního vozu. Přestože karbon je poddajný asi jako deska z hardoxové oceli, lidé z konstruktérského týmu (převážně hlavní designer Peter Stevens, mimochodem také tvůrce Lotusu Elan, Lotusu Esprit a Jaguaru XJR-15, který narýsoval ručně skoro celý McLaren F1) věděli, že si můžou s tímto materiálem dovolit téměř cokoli si zamanou. P.Stevens řekl doslova – „Forma nebyla omezena funkcí ani v nejmenším.“  Jedním z nejdůležitějších kritérií při tvorbě F1 byla mimo jiné samozřejmě co nejnižší možná hmotnost. A skutečně – až fanatismem závánějícími metodami se u tohoto dvanáctiválcového supervozu podařilo dostat na obdivuhodný údaj 1137 kg. Vše se vymýšlelo podle naprosto jasné vize Gordona Murraye, který vybavil celou továrnu a najal všechny inženýry (celkem dvanáctičlenný tým) ,  na které následně vysypal všechny své představy. Každičký díl na F1 měl od Gordona svůj předepsaný hmotnostní limit, jehož musel konkrétní dodavatel docílit v podstatě za každou cenu. Že to bude drahé? Nezájem! Murray osobně kontroloval při výrobě vše co si dokážete představit… Tento automobil je vlastně úplně prvním silničním, „sériovým“ vozem, u něhož byla lehoučká karbonová karoserie aplikována na monokokové šasi z téhož materiálu. Karbonový monokok = původ ve Formuli 1, dokonale pevná, extrémně lehká a astronomicky drahá záležitost. Přenos myšlenek z Formule 1 k supersportovnímu silničnímu vozu vypadal prakticky tak, že se rovnou zavrhl pohon všech kol, možnost přeplňovaného motoru způsobujícího „turboefekt“ a větší hmotnost, a také se zamítla veškerá zbytečná elektronika. Auto nemá ABS, kontrolu trakce, stabilizaci ani rádio.

O McLarenu F1 bychom měli mluvit jako o naprosto nadčasovém vozu, který v historii téměř nemá obdobu. Tuto nadčasovost můžeme v praxi přirovnat jen k několika málo automobilům, např. k Jaguaru E-Type. Od počátku byla systematicky utajována myšlenka třímístného trojuhelníkového uspořádání interiéru s umístěním řidiče doprostřed, s kterou přišel inženýr z Lotusu Barry Lett. Motor měl původně pocházet od Hondy, která McLarenu opakovaně přiváděla jasná vítězství v šampionátu F1. Murray si přál 4.5 litrový dvanáctiválec nebo desetiválec, jenže Honda tento motor nevyrobila, a tak byl zvolen šestilitrový, atmosférický dvanáctiválec od Bmw, který vyvinul Paul Rosche. Motor byl umístěn podélně uprostřed. Tento dvanáctiválec s výkonem 627 koní, o němž inženýři Bmw tvrdí, že vydrží bez problému až 8500 ot./min, je dnes stále považován za jeden z nejlepších motorů vůbec. Celkem známou a zajímavou věcí je také Gordonův nápad potáhnout plátky zlaté folie (24 karátů) motorový prostor a to kvůli dobré schopnosti odrážet teplo. Kompletní konstrukce trvala 11 měsíců a automobil byl schválen správní radou TAG McLaren v červnu 1991.

McLaren F1 byl představen 28. května roku 1992 ve Sportovním klubu v Monaku a vzbudilo ohromný zájem. Bylo to v předvečer závodu Grand Prix. Cena byla 530 000 Liber, a to bylo přesně tento den podle kurzu ČNB  neuvěřitelných 27 634 200 Kč, což bylo v této době neslýchané. I přesto hned složilo zálohu 10 zájemců. Ta činila 106 000 Liber na každé auto. Celkem bylo vyrobeno 106 vozů včetně 28 kusů závodní verze GTR. Bylo několik variant F1. Standardní silniční vůz, verze s dlouhou zádí GT, silniční LM (5 vyrobených kusů) a již zmíněná varianta GTR. V roce 1995 nasadil McLaren pod vedením Paula Lanzanta a Grahama Humphryse celkem 5 závodních verzí GTR do 24h Le Mans a těm se podařilo neskutečným způsobem tento vytrvalostní závod pokořit na první pokus. Patřilo jim 1., 3., 4., 5., a 13. místo.

McLaren F1 se stal skutečnou ikonou a kultovním vozem, který je i dnes něčím naprosto úžasným. Pravděpodobně dnes  jediný supersport jehož cena se vyšplhala více než na dvojnásobek původní hodnoty. Vůz je dnes tedy i perfektní finanční investicí. X♥ X