Právě ten systém je špatný. Lidé jen jednají jak káže logika a motivace v tomto systému. Je třeba začít tento systém měnit.

Za ztrátu důvěry nejenom ve vládu, ale v celý politický systém,mohou nejenom politici, ale, a to hlavně, media. Mediální zpochybňování všeho, co vláda dělá, kritika každého slova, a to nejen Babiše nebo Zemana, el všech veřejně činných osob, které neladí s jejich názory, vytvořila v lidech pocit nedůvěry v podstatě ke všemu "oficiálnímu" , a nakonec i vůči médiím. Do toho ještě vstupuje negativně EU, která vždy, kdy má udělat něco konkrétního sice zklame, ale ve vydávání zcela pitomých Nařízení nepřestává.

Kdo zažil předchozí systém vedení státu ví, k čemu to vede. Lidé si vytvoří svůj paralelní prostor, do kterého přestanou pouštět vše, co se jim nezamlouvá. A to je také důvod, proč stále víc a víc roste počet lidí, kteří zcela ignorují vše, co vláda nařizuje jako prevenci proti šíření koromaviru. Rprese můžeme očekávat každým dnem. A to je hodně nebezpečné pro naši další budoucnost.

Mějme na paměti, že vždy, když nastal chaos, který vládní garnitura neumí řešit, najde se autoritativní osoba, která lidem řešení nabídne. Když se nenajde někdo jako byli deGaulle nebo M.Thatcher (což bych si já přál) ,objeví se dřív nebo později nový Napoleon nebo Hitler, z čehož bychom měli mít všichni obavy.

Naopak, vy vidíte hodně občanů bez roušky?

Ano. A též si jí nasadím, jen když jsem k tomu vyzván. V obchodech je to téměř pokaždé, tam se vždy nějaký strážce najde. Naproti tomu v uzavřených prostorách soukromých firem je to spíše výjimkou a nikdy se nejednalo o příkaz, ale pouhé doporučení, které bylo možné ignorovat.

Důvěru občanů prověří příští volby. Pokud vyhraje ANO, opět budou někteří křičet a obviňovat Babiše z populismu...

Zde se ale zapomíná na hlavní roli v tomto vlastně společenskému testu inteligence, Tím jsou naše media, noviny, televize ... internet jež zprostředkují vše co se zde děje,, a to podle své politiky a nástupu skleníkové generace. Většina společnosti nemá možnost stát či být u rozhodování vlády, ministrů, úřadu, nevidí vlastně pod onu pokličku ... Vláda, nevlastní (naštěstí) žádné media a nemá moc možností, jak komunikovat napřímo s občany a politici jsou jen lidé ... Je to vlastně krize autorit, hodnot a citu pro situaci, zde by měla být aktivní role prezidenta který by osvíceně moderoval kroky vlády, vývoj situace a zájmy společenských a ekonomických skupin. Dále by zde měla být i role tzv. duše společnosti, což jsou životem kované osobnosti, jako třeba byl Čapek, Jan Masaryk, H. Píka a další jež nahradili mediální hvězdy aa hvězdičky ... Vše se zde vlastně uzpůsobuje jednoduché části společnosti, s níž se pracuje nejlépe je snadno manipulovatelná a snadno se z ní vytváří zisk ... To je navíc podporováno novým progresivismem, který vede k tomu, aby všichni měli rovnocenně podmínky a možnosti, a i to že když tvořím hodnoty svoji práci a umem tak se mám o ně dělit. To ale popírá to, co vnáší do osobnosti její duševní rozměr a cit ke všemu a hodnotám, a to zvládat životní krize, problémy a občas si dát na hubu ... To z uhlí vytváří diamant a u někoho briliant ... Je potřeba, a to covid říká dobře, nechat více prostoru na vlastní přičinění lidem, nevodit je za ručičku. Vytvořili jsme vlastně tím bublinu kde vše má mít ten a ten řád, ten dělat tohle a ten zase tohle ... Projevem toho je že není průmysl v našich rukou, to že nemáme už dávno dostavěnou infrastrukturu, na každý prd zákon, nesmírnou byrokracii ...

V jednom ale pravdu nemáte. Vláda ovlivňuje média a někteří i některá vlastní. Proti dřívější době je dnes v době sociálních sítí, komunikace přímo s občany i s jednotlivci mnohem snadnější.

Bohužel chybí skutečné osobnosti nebo jsou potlačovány a vysmívány a tím je tvořen nepravý obraz právě tou možností veřejné komunikace.

Za těch více než sedmdesát let od nástupu komunistů si bohužel celé generace zvykly na vodění za ručičku a ochranitelskou výchovou v tom zdárně pokračujeme. Zodpovědnost za vlastní život pak mnozí dobrovolně přenechají druhým. Je to postupná degenerace v poslušné stádo, které se pak dožaduje lepších životních podmínek i ochrany. Za to se pak vzdává práva na vlastní svobodný život.