Rodit v Praze? Čirá utopie...

Pokud nemáte známé nebo nedáváte tučné úplatky, zapomeňte na porod v Praze. Až nastane ta pravá chvíle, budou si Vás přehazovat jako horký brambor z jedné nemocnice do druhé. Právě včera zavolala registrovaná rodička pohotovost, neboť jí odtekla plodová voda. Sanitka sice přijela zanedlouho, musela ale poté řešit, kam ji odvézt. Vyzkoušeli pět pražských nemocnic, kde ji odmítli. Teprve šestá Bulovka ji uvolila milostivě přijmout. 

Tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví pan Cikrt se velmi zlobí na ředitele záchranné služby. Ne proto, že by snad pan ředitel lhal médiím. Vše je pravda a je možné si to ověřit ze záznamu jednotlivých hovorů s nemocnicemi. Pan Cikrt se zlobí, že se vše nepodařilo ututlat a dostalo se tak do veřejného povědomí, že bez úplatků a bez známostí není radno v Praze rodit. 

Lituji předem všechny rodičky, které budou muset procházet podobným stresem a které snad budou pravděpodobně vozit i za hranice Prahy. Rovněž lituji všechny právě rozené děti, neboť porodnice budou teprve první instancí. Vraťme se do minulosti, neboť já také pocházím z baby boomu a tak vím, o čem mluvím. 

Dětí bylo tolik, že nebylo možné koupit ani blbé tepláky. Nebyly boty, oblečení, školní pomůcky, o povinné četbě ani nemluvím. Knihy, které jsem si měl přečíst, byly vypůjčené na půl roku dopředu, zatímco jsem čtenářský deník měl odevzdat již příští týden. Ve školní jídelně se běžně stálo na oběd více jak hodinu! Bylo proto naprosto běžným jevem, že učitelka nás odvedla do fronty, kde jsme zůstali stát, a za dalších 45 minut byla za nás přivedena další masa žáků, tudíž fronta neopadla. Jídlo se vydávalo jako v manufaktuře, kde vám kuchařky předhodily školní blafy v patřičném množství. Na kvalitu nebo dokonce na chuť se nehledělo, zato u dveří z jídelny stáli poctiví pionýři, kteří vraceli neukázněné strávníky se slabšími žaludky, kteří tento pokrm bohů nebyli schopni pozřít a přitom se nepozvracet. Ve třídě bylo běžně 36 až 40 žáků, tedy plné 2 třídy. Lavice se pošouply blíže k sobě, aby se tam vůbec všechny vešly. 

Dostat se na střední školu mohli pouze žáci s vyznamenáním nebo s průměrem do 1,8. Kdo měl trojku na vysvědčení, mohl na střední školu zapomenout a musel jít do učení. Střední školy byly naplněné k prasknutí a nebyly výjimkou třídy i přes 40 žáků. V naší konkrétní třídě jich bylo 38! Na vysokou se dostali jen ti nejlepší z nejlepších, obsazené byly i naprosto neoblíbené fakulty báňské se zaměřením na metalurgii nebo důlní inženýrství. Kdo chtěl na jazykovou školu, musel jazyk plynně ovládat a mluvit s ním jako mateřskou řečí. Mírný přízvuk se velkoryse toleroval. Smysl chodit na vysokou jazykovku to sice postrádalo, když už jste jazykem naprosto perfektně mluvili, ale bylo potřeba mít na to papír. 

Dnes už sice nebudou problémy s materiálním zabezpečením tolika dětí, ale co školky? Již dnes je nesmysl dostat dítě do školky v místě bydliště. Školy se kvůli slabým ročníkům sloučily, budovy se rozprodávaly za babku kamarádům podnikatelům. Jsem zvědav, jestli se za pár let bude opakovat historie...