Zrádce národa Vasil Bilak 96 letý

Bývá zvykem připomínat výročí těch, kteří jsou či byli přínosem pro společnost. Dnešní článek je výjimkou, která je potřebná pro současnou i budoucí generaci.

Vasil Bilak

RSDr. Vasil Bilak se narodil před 96 lety v oblasti Zakarpatské Rusi. Vyučil se krejčím a anekdota, že měl ve výučním listu poznámku "nepouštět na saka" je bohužel pravdivá. Další pověst říká, že měl v původním životopisu poznámku, že studoval na učitele, která byla později opravena na poznámku, že chtěl studovat na učitele.

Jeho politická kariéra začala již v roce 1954, kdy byl zvolen do Slovenské národní rady. Od roku 1955 byl členem ústředního výboru Komunistické strany Československa a to až do roku 1989, kdy byl ze strany vyloučen. Byl znám jako hlavní ideolog komunistické strany, neochvějný zastánce stalinského pojetí komunismu. Jeho hvězdná chvíle přišla v období Pražského jara, kdy byl spolu s dalšími podobně orientovanými soudruhy /Kolder, Indra/ zastáncem rigidního socialistického internacionalismu. Vasil Bilak je jedním ze signatářů tzv."zvacího dopisu", který byl zaslán brežněvovskému vedení ruských komunistů se žádostí o "internacionální pomoc". Ta nastala v noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy do země vtrhla vojska 5 zemí, především však Sovětského svazu. 

I přes veškerou snahu se v oněch srpnových dnech nepodařilo těmto rigidním bolševikům vytvořit "dělnicko-rolnickou vládu", v níž by Bilak jistě hrál podstatnou roli. Jinými slovy, nenašlo se potřebné množství kolaborantů, kteří by vytvořili vládu dle přání Rusů. Jak známo, Pražské jaro se postupně rozplizlo do karikatury reformy, aby o rok později bylo definitivně zardoušeno husákovskou likvidací všech "úchylek" od normy. Na dalších 20 let se země ponořila do mravní hniloby a přetvářky, z níž byla vysvobozena až v listopadu 1989.

Každá země má své hrdiny, kteří svým příkladem pomohli posunout její vývoj dále, má své vzory, k nimž je možno vzhlížet a být na ně hrdí. V každé zemi jsou však i lidé z opačného pólu, kteří jsou schopni pro pochybnou ideu svou zemi zaprodat, zradit a uvrhnout do poroby. Vasil Bilak je nepochybně tím negativním vzorem. Pro ideologii komunismu byl schopen pozvat do země cizí armády, což se jmenuje vlastizrada a trestá se buď smrtí či všeobecným opovržením. Bohužel, nedůsledností polistopadového vývoje byl tento "člověk" v podstatě vyviněn a svůj hnusný život dožívá tento exponent tzv. proletariátu v luxusní vile v Bratislavě a to zcela bez jakéhokoliv světského trestu. Jistě využívá všech možností, které svobodná společnost poskytuje, jistě se nevyhýbá velmi dobré lékařské péči, jež byla za dob jeho vládnutí pro skutečný proletariát nedostupná.

Někteří jedinci mívají dlouhý život proto, aby obohatili své okolí. Někteří ho mají proto, aby napravili své chyby, jichž se v životě dopustili. U Vasila Bilaka neplatí ani jeden z uvedených důvodů, neboť je stále a neochvějně přesvědčen o své pravdě, která způsobila utrpení celému národu a způsobila v roce 1968 genocidu inteligence, jež byla nucena buď emigrovat, či se na 20 let odmlčet. Možná, že žije tak dlouho jen proto, aby stále připomínal negativní pól lidské společnosti, tedy jakýsi maják, že tudy cesta rozhodně nevede.