Zpochybňování Ústavního soudu jako počátek destrukce státu

Instituce Ústavního soudu České republiky je v posledním roce snad nejvíce v dějinách zpochybňována a karikována

Ústavní soud je konstituován jako pojistka demokratického zřízení, jež má mimo jiné pravomoc odmítnout zákony přijaté poslaneckou sněmovnou. I když se to může zdát někomu zbytečné, jde o mechanismus, jež má zabránit těm nejhorším excesům momentálně vládnoucí moci, jež by při většině v parlamentu mohla uzákonit prakticky cokoliv (i po vetování Senátem a hlavou státu).

Pamatujeme ještě vzedmutí vášně po vydání předběžného opatření, jež umožnilo účast hlavy státu na summitu NATO v Turecku. (celý humbuk byl způsoben kapricem ministra zahraničí Macinkou, jež stále nemůže spolknout zamítnuté ministerské křeslo panu Turkovi, kde se však ukazuje stále více a více, že Filip Turek sice somaticky dospěl, ale mentálně zůstal na úrovní rozjíveného pubescenta). Ústavní soud sklidil za své stanovisko smršť mírně řečeno velmi nevlídných vyjádření.

Možná horším než odeznělé harašení pana Macinky je výrok bývalé hlavy státu presidenta Zemana, který doslova prohlásil, že výrok Ústavního soudu nemusíme respektovat Odkaz

Jistě, lze to interpretovat jako momentální hnutí mysli jedince, jenž je stabilně pod vlivem návykové látky, případně jako pokus o připomenutí, že je stále vzdor životosprávě tady, ale je to výrok nikoli veselého vesnického žvanila v hospodě u Krvavé Máry po zavírací době, ale bývalého presidenta, který je zván do médií a poslouchán občany. Může jít rovněž o pomstu pana Zemana, kterému kdysi v minulosti ÚS zatnul tipec. Odkaz Jak víme z jeho CV, pan Miloš Zeman je v pomstychtivosti ke svým politických protivníkům i souputníkům velmi důsledný (připomínám tím jeho destrukci ČSSD až do úplného zapomnění).

Ústavní soud v minulých dnech zamítl odškodnění pozůstalých po úmrtí ženy v nemocnici v Šumperku Odkaz Na sociálních sítích se objevila smršť nadávek, která obviňuje soudce ÚS z nekompetence, podjatosti a to volím ty slušnější výrazy. To v situaci, kdy o podrobnostech ví diskutující jen tuto kusou informaci a nikoli postoje znalců. (podotýkám, že v medicíně je vždy nutné prokázat, že chyba v postupu byla jednoznačně příčinou smrti či poškození zdraví).

Ústavní soud tak v lidové tvořivosti dostává ráz skupiny 15 jedinců, kteří se tu a tam sejdou u kafe a cigára a rozhodnou po dohodě či z náhlého hnutí mysli. Členům ÚS je vytýkáno členství v KSČ, případně to, že jsou většinově jmenování Petrem Pavlem (který na cirkulaci soudců nemá absolutně žádný vliv). To, že každému výroku předchází znalecké posuzování, debaty a mnohdy i hlasování, je upozaděno a výrok je posuzován jen dle toho, zda-li někomu vyhovuje či ne. Soudy se řídí zákony země a ne každý zákon nám musí vyhovovat. Jejich nerespektování je však počátkem anarchie a destrukce státního zřízení. To, že se nám nelíbí, je vedlejší (dle nějakého průzkumu mezi těmi, co jsou ve výkonu trestu, je mezi nimi dle jejich vyjádření cca 90% zcela nevinných).

Zpochybnění výroku Ústavního soudu či výzva k jeho nerespektování z úst bývalého presidenta je v demokracii destruktivní a přispívající k všeobecnému pohrdání státní institucí. Což může v konečném důsledku vést k rozkladu státní moci a „haitizaci“ země.