Žít se Zemanem

Dalo se to do značné míry tušit. Naděje, že s nejvyšším úřadem se Miloš Zeman zklidní a naplní očekávání výsledku přímé volby = přání občanů  mít hlavu státu vyzrálou, vyrovnanou, předvídatelnou a nevzešlou mimo stranické kšefty, se ukazuje jako lichá. 

Úvodním extempore při jeho volbě s nepravdivým osočením protikandidáta, následnou legendární nevolností u korunovačních klenotů zapříčiněnou předchozím večírkem s ruskými diplomaty a množstvím dalších mediálně známých událostí a projevů se po dvou letech jeho úřadu dostáváme do polohy, kdy díky jeho činům musí být Česká republika nutně posuzována jako nestabilní článek Severoatlantické aliance. Pakliže je Miloš Zeman chválen ministrem zahraničních věcí Ruska, jak se mu podařilo zamést s ambasadorem USA, je nutné si klást otázku, kam bude naši republiku řadit obyčejný Francouz nebo Němec. Je nepsaným zvykem, že hlava státu představuje jakousi kvintesenci obecného vnímání dané země. Vysvětlit cizinci, jenž není obeznámen se všemi peripetiemi stávajícího pontifikátu naší hlavy státu, že přinejmenším značná část populace se za svou přímo volenou hlavu státu stydí a má zcela opačné názory, je poměrně obtížné.

Onen smutek ze současného stavu je umocněn pohledem na okolní země, kde jsou presidenti naopak ctěni, kde je jim prokazován nikoli vynucený respekt a kde jejich rozhlasové projevy nemusejí být kontrolovány tlačítkem "mute", neboť ani jednoho z nich nenapadne šokovat občany náhlými erupcemi vulgarismů. Zvlášť patrné to bylo při loňských listopadových oslavách, kde jen naše hlava státu potřebovala vykřičet do řad protestujících, že se jich nebojí. Jsem si jist, že ani jeden z dalších přítomných presidentů by nikdy nemusel zahajovat svůj projev touto mnohovrstevnou větou, že ani jeden z nich by se nebál sejít mezi své spoluobčany a pozdravit je stiskem ruky. Žádný z nich rovněž nepotřebuje mít během veřejných projevů připravený deštník.

Přes uvedené si však myslím, že pětileté období presidentské mise Miloše Zemana je pro nás užitečné. Přemýšlející voliči budou za necelé tři roky nepochybně mnohem uvážlivější, méně ovlivnitelní lživými inzeráty v novinách den před rozhodující volbou. Budou vědět, že i přímá volba - tedy ta, kterou nemohou podstatně ovlivňovat stranické sekretariáty a různí šediví šíbrové, o nichž nikdo nic neví - je určitým rizikem, jež není radno podcenit. Po tomto prvním pokusu budou vědět, jak hodně záleží na tom, komu dají do urny svůj hlas. Budou zvažovat svou volbu, zda-li dát do urny lístek se jménem člověka, u něhož není jasná politická orientace, člověka krajně nespolehlivého, jenž je zásadně ovlivňován svou nestřídmostí, nebo naopak zvolí jedince, za jehož postoj se bude moci postavit a bude jej v případné diskusi s cizincem hrdě obhajovat. Budou vědět, že volí opravdu "svého" presidenta, člověka, kterého kdyby náhodou potkali, tak by stáli o to s ním prohodit pár slov ne proto, že díky hlasům bydlí na Hradě, ale proto, že si jeho úsudku a životních postojů váží. 

Jsme odsouzeni žít se Zemanem ještě zhruba polovinu jeho mandátu. Měli bychom poměřovat své postoje, svá slova a své činy se Zemanovými. V tom považuji jeho presidentství za přínos a naději pro budoucnost.