Díky za blog, pobavil.

Víte, co budou za půl století moci hrát v domově důchodců za hru? "Mám tetování. Hádej, co to bylo před 50 roky."

😄 dobrá hra

Na dovolené před pár lety u moře jsem byla divná... neměla jsem tetování, na rozdíl od ostatních. Pak jsem na pláži jednou viděla nádhernou dívku, a pořád jsem dumala, proč je tak nádherná a jiná, než ty ostatní. Pak jsem na to přišla...neměla žádné tetování...

Tetování je docela vděčné téma. Nikdy by mě však nenapadlo, že může způsobit až fyzické nesnáze nejen svému nositeli, ale i lékaři při zcela běžném vyšetření.

Pamatuji doby, kdy použití vlastního těla k nenávratnému výtvarnému zobrazování, bylo společensky naprosto neúnosné. Tetovaní bývali cirkusáci a kolotočáři, kteří zcela přirozeně potřebovali při svém "světském" povolání být co nejvíce centrem pozornosti. U těch však obecná tolerance končila a .. pak již zbývali jen propuštění vězni. Zvláštní je, že společenské znemožnění tetováním se netýkalo jen jakýchsi vyšších vrstev, ale bylo pohoršující zcela všeobecně. Tetování bylo stejně nepatřičné jak za demokracie První republiky, tak i v dobách po únoru 1948. Kupodivu - vždy bylo apolitické.

Dnes bych se vůči vhodnosti či nevhodnosti tetování ani vymezovat nechtěl. Doba se opravdu velmi změnila a s ní - i dříve nepřekročitelné společenské normy. Přesto si dovolím jen malý, zcela soukromý dodatek: Nepamatuji se, že bych někdy viděl kohokoli,(obzvláště ženu), kterou by tetování zkrášlilo, nebo učinilo zajímavější.

Je to opravdu krásné se dopoledne ze srdce zasmát a myslím že je to léčba k nezaplacení. Bohužel jen zřídka kdy.

Chapeau.

Hanno, směju se s Tebou!

rád bych věděl a viděl co se svým tělem udělají jistí lidé za padesát let...

Pravda, že většina tetování jsou umělecká díla. Nicméně mám pocit, že na papíře by vypadala lépe.

Malý motýlek na krásném dámském raménku - proti tomu ani ň. Ovšem pohled na jakési svalnaté bezpečáky silně počmárané a poněkud neandertálských tváří, jak cloumají malým chlapcem, an provedl asi cosi nepřístojného na šou milovaného politika, mě přivedl k názoru, že čeho je moc, toho je příliš.

Ani všelijaké šroubky a kruhy v nosánku mi nepůsobí libý zážitek.

Ovšem - OBAL PRODÁVÁ.

Protože coby dítě jsem prázdniny trávíval u prarodičů na vesnici, tak jsem byl i svědkem připuštění jalovice k býkovi. A ten bejček měl v nozdrách kovový kroužek. Takže teď, když uvidím jedince s kovem v nosní přepážce, tak se musím otočit, abych se jim nesmál do obličeje.

Ta asociace nejde vymazat...

Ač mám sám nevelké tetování, pobavil jsem se vašim článkem. Zároveň si uvědomují, že pro lékaře je to někdy nepříjemná situace. Karma.

Madam, proč jste si nechala na zadek vytetovat kapustu? Před pár lety to byla růže...

Já si spíš připadám jak exot, že nemám žádné.

Já taky nemám žádné, ale naopak si připadám zcela normální.

Znám ženu, která má psychické problémy. Dřív se řezala, pak začala chodit na tetování. Místo toho, aby jí dělalo dobře, dívat se, jak jí z ruky kape krev, a přemýšlet nad tím, jestli neříznout hloub, se dívá na nápisy na těle a těší jí to. Když je jí nejhůř, nechá se pokreslit o kousek vedle. Pomáhá jí to. Já si myslím, a řekla jsem jí to, že by antidepresiva byla lepší. Snad mě poslechne dřív, než se jí doktoři budou ptát, jestli pochází z Konga

Zatím to s ní jde, ještě vypadá dobře, tedy pro toho, komu se to líbí. A na argument, jak to bude za 30 let vypadat říká: "Až já budu stará, budou Domovy důchodců plné potetovaných babek." Chudaci doktoři tam, až budou hledat žílu na devadesátileté potetované babče.