Zápisky zoufalého lékaře - tetování

Budu bit, haněn, osočován, skandalizován jako zastydlý boomer. Ale tetovaní pacienti v ordinaci jsou tu a tam katastrofa.

Jakožto plně výběhový typ felčara pamatuji doby, kdy tetovaný pacient v osmdesátých letech minulého století byl vždy specifický. Totiž, otázka po spatření tetováže „kde jste seděl?“ nebyla nikdy zacílena vedle. Patřilo to k tehdejší vězeňské kultuře, kdy v rámci programu nápravně – výchovné činnosti tatér z řad frekventantů „státní dovolené“ obohacoval malůvkami své druhy ve výkonu trestu. Zpravidla šlo o torsa žen s vyvinutým poprsím, méně často pak celé postavy s bujnou zadnicí, která odrážela kritický nedostatek této komodity v prostorách Rýnovic, Heřmanic, Mírova či Kuřimi. Někdy měl jedinec název své nedobrovolné destinace vyvedenou hrdě na hrudi jako třeba dres Sokol Hrabůvka.

Tu a tam se objevil i nápis typu „per aspera ad astra“, „dum spiro, spero“, případně „cogito, ergo sum“ a jiné perly latinských klasiků. Vždy jsem měl podezření, že nositel vůbec neví, co to znamená.

Zcela výjimečně se objevila tetováž i u žen stejného osudu, kde se těsně nad předním okrajem kalhotek skvěla šipka jistým směrem, někdy i s nápisem „jen pro tebe, miláčku“.

Čas oponou trhnul a móda tetování se rozšířila i na ty, kteří nebyli trestáni vazbou. Takže padl onen jedinečný moment rychlé triáže na anamnestický údaj „seděl“, či „neseděl“. Rovněž se významným způsobem rozšířila kreativita tatérů a počet salónů, kde jedinci podstupují tajemný rituál, který jsme dříve obdivovali u domorodých afrických kmenů, kde chlapec či dívka bez tetováže byl ojedinělým kusem spíše na odpis a jako sralbotka určen jako návnada hladovým lvům.

V naší české kotlině naštěstí toto dělení nepřichází v úvahu, nicméně stoupající četnost jedinců s tetováním je faktem naprosto nezvratitelným. Vyskytují se však nečekané problémy. Kupříkladu – nechat si vytetovat jméno partnera se může časem ukázat jako krok špatným směrem. V době tokání a hormonální bouře je jméno milého/milé na předloktí dokladem naprosté oddanosti. Při eventuální změně po odvanutí milostného oparu může kupříkladu jméno Jiřina vzbuzovat u Jany pocity nelibé a snižovat sexuální apetenci. Totéž samozřejmě paže žínky s nápisem Hugo, kterou objímá Kryštof.

Další kapitolou je faktor času. Hrdě vyvedená hlava Che Guevary se léty mění na zlověstný škleb jedince, jehož hlava je zpracovaná bucharem do placatosti a jehož oči dostávají asiatské rysy Džingischána, abych tak nějak vynechal současnou aktivní politickou osobu. Navíc tento bolivijský junák získává jeden či dva prasečí podbradky v závislosti na zálibě v pojídání bůčku svého nositele. I rozkošný motýlek pod pupíkem osmnáctileté slečny se změní v deformované padající rogallo, směřující... no víte asi kam.

Jsou jedinci, jejichž tělo je zcela pokryto tetováží a připomínají tak perský koberec, který někdo omylem nechal v lázni s rozbitým plnicím perem. Pamatujeme si všichni jednoho adepta na uvolněný presidentský stolec. Já jich díky své profesi znám několik. Vyšetření tohoto jedince pak dostává jistou dávku dobrodružství, neboť hledat známky lupenky či jiné svědivé pupínky, které jsou umně skryty v cimbuří fiktivní pevnosti či tlamičce tygra na hýždi není zrovna lehký úkol. Navíc, nalézt žílu, potřebnou k odběru krevního vzorku je návrat k studentským začátkům zvaným pokus-omyl. Velmi často tito jedinci, kteří museli pro svůj namodralý kožní kryt trpět několik desítek hodin pod jehlou tatéra, po spatření odběrové jehly propukají panice a kácí se jako legendární poslanec Rokytka. Freudovský postulát, že se utrpení může při správné motivaci měnit ve slast, je tímto jasně potvrzen.

Lékař musí při vyšetření tetovaného potlačit svou zvědavost podrobnější prohlídky této knihy života. Mnohdy jsou nápisy doslova omotány okolo celého těla, takže k přečtení by bylo třeba pacienta obíhat několikrát dokola, zvláště v situaci, kdy je písmo podobné thajským ornamentům. Vždy si s nostalgií vzpomenu na ten Mírov.

Na závěr jeden vtip.

Přijde k tatérovi statný muž a říká: „ Víte, byl jsem dlouho na vojenské misi v zahraničí a chtěl bych si po skončení mé služby nechat na záda vytetovat tank.“

„Žádný problém,“vece tatér,“ položte se na břicho.

Voják si lehne. Z 5 minut jej tatér plácne a říká: „Hotovo“.

„Tak rychle? “, diví se voják.

„No, vždyť jsou to jen čtyři písmena“.......