Revma lze léčit metotrexátem nebo tzv. biologickou léčbou. Biologická léčba je drahá, ale často umožnúje návrat člověka do pracovního procesu. Pojišťovny jí samozřejmě nechtějí proplácet a zásadně omezují počet lidí, kteří jí dostanou. Je to často rozdíl mezi invaliditou a normálním životem. Tk asi takhle to u nás funguje ...

A bohužel se to nezmění dokud nedojde na nejhorší a pár manažírků nezažije situaci, kdy to poslední, co ve svém životě uvidí, bude hlaveň devítky.

Smutná karma, Tome!

Být lékařem je přece poslání. Vždyť jste přece složil tu hypokrytickou přísahu a ještě jste vystudoval za peníze obyčejných dělníků...

Děkuji. Občas ještě zaslechnu o dělnických penězích, za něž jsem vystudoval. Miluji tenhle termín....

Stát a zdravotní pseudopojišťovny se vůči lékařům chovají velmi zlotřile.

Pokud lékař píše kvalitní léky, dá mu je VZP zaplatit. Má možnost dávat kvalitní léky jen protekčním pacientům. To je pro většinu lékařů neetické! Pacient většinou vyžaduje po praktickém lékaři, aby mu psal léky od specialisty. Na to je velmi složitá vyhláška, ale většinou je pak praktický lékař musí pacientovi složitě platit pro překročení nákladů. Tak jsem je pacientům odmítal psát, že si musí dojít ke svému specialistovi. Ale specialista má stejný problém. A tak pacient létá od praktika ke specialistovi a nikdo mu léky nechce psát, protože je pacientovi platit nechce. Ale ani pacient léky platit v jistém slova smyslu nesmí.

Určuje se několik cen léků, na jejichž poměru záleží, zda bude moci být lék prodejný. Tyto ceny se mění dokonce dvakrát za měsíc. Snažil jsem se psát léky s nejnižšími doplatky, ale toto neuhlídáte!

Podle svědectví kamaráda se tyto ceny určovaly nejprve na ministerstvu zdravotnictví, kde prý bylo více než 10 do široka otevřených kapes pro miliony. Pak farmafirmy dávaly provize lékařům, což stát prohlásil za úplatek a dělal honby na lékaře, kromě politických kádrů (ředitelé nemocnic), které ze zákona ze sankcionování vyjmul. Provize nazývali úplatky. To se v posledních desetiletích týká VZP, kde jsou jednotlivé ceny určovány a lékaři dostávají od VZP "semafory".

co si představujete pod pojmem kvalitní lék ? pokud je léčivá látka stejná, stejná koncentrace, tak je pak jedno , která ze 100 firem z importovaného Indického polotovaru tady vylisuje různě tvarované a obarvené tablety a zabalí do barevných krabiček ... to je jako řešit, zda je lepší/horší krabicové mléko tesco, albert, nebo Billa ...

Před lety v lékárně: "Omlouvám se, ale je tady změna. Doplatek by byl 7000 korun. Vraťte se do ordinace a domluvte se s paní doktorkou." Vyřešilo se to tím, že jsem dostala jiný lék se stejnou účinnou látkou, ale ta cena mě překvapila, 7000 za dvě krabičky

Jestli ono to není tím, že se do zdravotnictví vloudila neviditelná ruka trhu, která to měla vše zachránit. A pak - jak může existovat soutěž mezi zdravotnickými zařízeními, když jsou placeny z vybrané daně/pojištění? Kdysi jsem se dočetl, že ve světě má většina zdravotnických zařízení statut nevýdělečné (neziskové) organizace, které nesmějí kumulovat zisk a využívat jej ke kdoví čemu.

Nyní dopadla zdravá soutěž mezi zdravotními pojišťovnami tak, že jim z VZP převedou jen tak nějaký milionek těm, co nějak nestíhají, či co.

Když se pokusíte vylákat ceny některých úkonů, které púojišťovna proplácí, narazíte na tajdůvmob ještě tajnější než mapy hlavního štábu armády ČR.

Lékařka mi doporučila léčivý doplněk, prodávaný ve specialisované prodejně. Zajdu tam, a - kdo vás sem poslal? - sdělím jméno lékařky. Paní projede jaké seznamy - ale já ji tady nikde nemám! A různí "obchodní cestující" obrážejí ordinace a nabízejí produkty svého zaměstnavatele. A samozřejmě, lékaři je pak předepisují.

Když si chcete koupit auto, na které nemáte, tak buď nekoupit, nebo vezmete levnější. Ale tady to někdy nejde - nechcete-li si zhoršit chorobu, platíte. Nepřipadá vám to jak vyděračství?

Ceny veškerých výkonů ( v bodech ) jsou součástí vyhlášky MZ. Nic tajného to není.

Co se týče léčivých doplňků. Nemám přehled, nechávám pacienty, ať si to rozmyslí sami. Nepamatuji si, že by ke mně dorazil nějaký dealer s tímto sortimentem. Což se netýká léků, kde jsou často novinky, pro pacienty výhodné. Vždy je vyzkouším sám a pokud se osvědčí, tak předepisuji, pokud ne, tak je nenapíšu ani za milion.

Vidím to i jako pacient z druhé strany, i když u mne zatím nejsou likvidační částky, jen mi to poněkud dělá bordel v logice. V pondělí bez doplatku, ve středu s doplatkem na všechny šarže stejně, v pátek s doplatkem veskrze jiným pro různá dávkování. Ano, ty změny nejsou v jednom týdnu, ale model takhle funguje...nerozumí tomu pacoš, praktik, specialista, lékárník, a vlastně ani ta pojišťovna ...protože když se zeptáte, tak následuje jen vrtění hlavou... a naprosto rozumím postoji pana doktora...

Ptejte se AI.

To mi říkejte...

Nová antikoagulancia byla pro mne pohromou. Na interně tehdy

nasazovali Warfarin přesně dle doporučení v přibalovém letáčku....2 dny 10 mg denně ,pak 5 mg..... většinou 5-6 dne došlo k předávkování, Quick místo

2,5 , byl třeba 7 a někdy došlo ke krvácení /minor bleeding, kupř.epistaxi ,která vyžadovala tamponádu. Pacient dostal okamžitě NOAK, oproti Warfarinu byl velmi drahý. /většinou se druhá kontrola konala už ambulantně ,ale v nemocnici/. My v terénu, jsme začínali 5 mg denně, ko Quicka byla 4.den a pak-.7,

někdy byl interval kontrol hustší. Pacient z nemocnice byli předání do terénu , a v nasazených nových antikoagulancich bylo třeba pokračovat.,návrat k Warfarinu nebyl možný, v případě závažnějšího krvácení bych mohl klidně skončit u soudu. Tušil

jsem průšvih. Nakonec jsem dostal regulační srážku 40 000 od 2 pojišťoven, které mi platily závratných 15 000 měsíčně. Podal jsem

odvolání. Zpracování trvalo celý den, nepracoval jsem celý den.

Neuspěl jsem. Úředník jedné pojišťovny mi přečetl stanovisko revizních lékařů." Lékař zodpovědně popisuje nastalou situaci, doporučujeme regulační srážku neuplatňovat".Ředitel na srážce

trval. Soud bych vyhrál, ale pojišťovny by mi nedaly smlouvu,

bez udání důvodů. Na to mají právo. Myslíte, že to prostý lid zajímá?

Předchozím článku jsem se ptal, ale nikdo mi neodpověděl. Zkoušel někdo dávat hromadnou žalobu, třeba přes lékařskou komoru?

Myslím že etické je aby problém řešil ten, kdo ho způsobil. Tzn. pojišťovna, případně stát, který tento nefunkční systém provozuje. A naštvaný pacient ať se k tomu vyjádří u voleb ...

Koho volit byste doporučoval?

Do prkenný vohrady, nic lepšího mě jako reakce nenapadá. Ach jo.