Zasloužená karma

Děkuji a přeji klidné svátky.

Vynikajici uvaha

Nepřehánějte, paní Rybnická.... a děkuji za přečtení.

Ano, a přesto všechno, co se tu děje, nemáme přestat věřit v člověka, protože jakmile v něj přestaneme věřit, končíme.

chodim do kostela jen malokdy, ale Velkopatecni msi svatou pokud mozno navstevuji.

Na Velký pátek má zvláštní formát....díky za nákuk

To si zaslouží a přeji klidný odpočinkový pátek!

I Tobě Horste. Mám teď báječný relax....

Milý Tome, zaujaly mě Vaše věty "Nejsem si jist výší procenta správných odpovědí, které by zazněly při pouličním kvízu s dotazem, proč je dneska pracovní volno a co se dnes slaví. Už i otázka v jednom maturitním testu před lety, jak se jmenoval jedinec s přízviskem Iškariotský, vzbudila pro svou minimální úspěšnost pohromu." Jen si nejsem jist, že po 35 letech od pádu totality je to pouze její vina. Ano, v komunistické éře jsme si my, kdo se otevřeně hlásili ke křesťanské víře (nikoli k té či oné církvi, to nebylo klíčové) užili dost dezinformací, zamlčování, ústrků, posměchů, někteří i pronásledování, ba i věznění. Souhlasím s tím, že komunistický režim způsobil jen velmi těžce nahraditelné škody v národním povědomí. Pak přišel Listopad a těšili jsme se ze změny přístupu většinově ateistické společnosti k duchovním záležitostem. Vnímal jsem tu dobu z mnoha důvodů velice pozitivně. Bohužel porevoluční nadšení brzy vyprchalo. Sice jsme se nevrátili k poměrům před Listopadem, my věřící už nejsme posmíváni (pominu-li verbální ataky ze strany jednotlivců, např. zde na blogu K. Trčálek), ale vrátila se lhostejnost, nezájem, nová verze konzumního způsobu života, díky mnou podporovanému restaurování kapitalismu jsme svědky až nechutné komercializace největších křesťanských svátků a tak podobně. To, že dnešní člověk neví, kdo byl Jidáš Iškariotský není pouze vina předchozí diktatury, ale výsledek toho, jak je náboženství pojímáno dnes - ve společnosti, ve škole, v médiích. Před Listopadem byla většina společnosti ateistická a ateistická je většinově i dnes. Ruku v ruce s tím sledujeme šokující nevzdělanost, pokud jde o elementární znalosti z oblasti náboženství. Abych to nějak uzavřel, nebyl bych nikterak překvapen, kdyby Vámi zmíněný hypotetický pouliční kvíz dopadl doslova katastrofálně. Smutná realita.

Skvělé, moc díky!

Zdánlivá moc despotů, populistů, atd., spočívá v tom, že vsadili na nicotu. Nemuset se na nic ohlížet, nedělat si nic z jakýchkoliv zákonitostí a pravidel, nebrat ohled na nikoho.

Tento typ moci: "udělám si, co se mi zachce", stojí na bezohlednosti. Vypadá to jako pohodlná výhoda; všichni, kdo se z přesvědčení drží základních pravidel, ohleduplnosti, lidskosti, úcty k člověku, vedle toho vypadají jako ti slabí, s nimiž se domněle snadno zamete.

Avšak moc těch, kdo vsadili na nicotu, je naprosto klasickým faustovským pokušením. Končí propadem do nicoty, končí hrobem. Tma, konec, tečka... Moc toho, kdo vsadil na nicotu, nesahá za hrob. Zatímco síla slabých se v plnosti ukazuje nad tím prázdným hrobem: "Není tu, vstal!" ... "Proč hledáte mezi mrtvými toho, kdo je naživu?"

Děkuji Marku, mějte se krásně....

Opět platí má slova v diskusi z vašeho předchozího blogu. Nemusím je opakovat, že ne? 🙂 Karma.

Pokud ano, pak děkuji.

Člověk - jak stárne - přijde na to, že každý den je příležitost. Velký pátek, ale třeba i obyčejné úterý. Zdravím.