Válkou unaveni

Přiznejme si to všichni. Už nás to tak nějak obtěžuje. Asi jako vyrážka, která je sice skryta pod šaty a není vidět, ale svědí a nelze na ni nemyslet.

Poslední tři roky řešíme takřka denně, co se děje s Ukrajinou, s „našimi“ i „cizími“ Ukrajinci. Dostáváme denně zprávy, s nimiž si tak úplně nevíme rady. Jednou útočí Rusko, postupuje na frontě vpřed, zabíjí lidi a ničí infrastrukturu, jindy zase Ukrajina, která vyhodí do povětří nějakou rafinérii a odpraví nějakého generála ruské armády či zvlášť povedeného kolaboranta s ruskou mocí.

Evropské státy jednou chtějí a podruhé nechtějí pomáhat, jeden premiér či president se vyjadřuje jasně pro podporu, jiné hlavy státu či premiéři zase tvrdí, že když zastavíme pomoc Ukrajině, bude rychlý konec války.

Někteří naši politici veřejně prohlašují, že za vysoké ceny plynu a elektřiny může ta nekonečná válka, protože před ní to bylo všechno levnější. Jiní zase říkají, že máme povinnost stát na straně bránící se země a to nejen z morálních, ale i bezpečnostních důvodů a že to prostě něco stojí.

Do toho mydlí hlava nehlava jedinci, kteří mají ve všem jasno, Ukrajina je plná banderovců, fašistů atd. (to žonglování s pojmy bývá opravdu peprné) a že by bylo dobré to pro jednou „vyřešit“ navždy, nechat to lidově řečeno vyhnít. Na druhé straně jsou podávány z vlády jasné doklady, že pobyt statisíců vyhnanců z Ukrajinyu nás je ekonomicky výhodný, protože pracují a odvádějí daně.

Prototyp občana, požadujícího „klid na práci“ , se dere stále více a více do popředí s pocitem nezájmu či spíše s naštváním se na to, že to všechno tak hrozně dlouho trvá, že už by to všechno měl konečně někdo ukončit a dát nejen naší zemi pokoj. President USA, který sliboval ukončit válku do 24 hodin po nabytí moci, se dle nich s tím nějak moc dlouho párá. Občas nazve presidenta Zelenského komediantem, diktátorem či tím, kdo vlastně celou tu šarádu způsobil. Pak zase Trumpův vyslanec v Kyjevě sdělí, že jde o statečnou hlavu státu své země.

Je to únavné, raději přepneme na Ulici či Manchester versus Real Madrid, abychom se tím nemuseli zabývat a abychom o tom všem nemuseli přemýšlet. Unavuje nás to, trvá to už dlouho a konce nevidět.

Pan Jiří Suchý kdysi na začátku toho všeho prohlásil: „Zkusme bejt stateční“. Myslel to tak, že není třeba jít do zákopů, na to asi nemáme. Ono by stačilo se trochu uskrovnit. A zkusit část svého myšlení věnovat skutečné příčině všeho a našeho vztahu vůči zjevnému zlu, které se může tvářit, že jím není, ale při špetce svědomí dojít k jasnému závěru a následnému postoji. Někdy tohle všechno přiznat opravdu potřebuje notný kus kuráže.

Můžeme poslat nějaký dar, byť by to bylo jen pár korun. Můžeme odmítnout poslouchat ty, kteří tvrdí zřetelnou lež. Můžeme jasně deklarovat, že víme, kde je zlo a kde je dobro.

A nebýt tím vším unavení. I když to – a to je pravda, na níž se shodneme snad všichni – to už trvá neúměrně dlouho.