Už máme hlavu státu na příštích 5 let

prohlásil expresident Václav Klaus s tím, že prakticky není třeba hledat další kandidáty a že je v podstatě již hotovo. 

Toto jeho sdělení bylo reakcí na otázku, jestli by on sám opět neusedl na Hradní trůn. Václav Klaus si je nejspíše dobře vědom, že jeho účast v současném politickém životě je již spíše doznívající. Strana paní Bobošíkové, které propůjčil své ego, ve volbách do parlamentu shořela a od té doby o ní není slyšet vůbec nic. V občanech rovněž zůstává jistý pocit hořkosti po rozsáhlé amnestii tohoto muže, která vyvinila řadu kreatur z odpovědnosti za své zločiny.

Jeho vyjádření k příští presidentské volbě je však námětem k zamyšlení. Označení účasti dalších kandidátů jako "bezpředmětný počin" tak nějak evokuje dobu zhruba 25 let zpět, kdy volby do Národní fronty probíhaly přesně v tomtéž duchu. Pro později narozené - byla vytvořena jediná kandidátní listina členů KSČ, kteří tvořili virtuální zákonodárný orgán, schvalující rozhodnutí Ústředního výboru KSČ. Jedinou volbou byl den - neboť občan mohl volit v pátek nebo sobotu. Případná samostatná kandidatura jedince skončila smrtí, jak se to přihodilo Pavlu Wonkovi.

Slovo volba v sobě implikuje možnost rozhodování mezi alternativami. Předpokládám jako oběť humanistické blbosti /dle Jana Wericha/, že do klání o post nejvyšší hlavy státu vstoupí řada kandidátů, kteří nabídnou svůj program, svou vizi dalšího směřování české společnosti. Předpokládám rovněž, že aspoň někteří z nich nebudou lhát, jejich projev nebude muset sledovat technik s rukou na tlačítku "mute", člověk, u něhož nebudeme muset vést při o tom, je-li jeho závrať způsobena nemocí či vyšším promile.

Zdá se, že oba presidenti mají k sobě hodně blízko. Jako pamětník vzpomínám na parlamentní debaty, kde se oba vzájemně častovali pojmy jako tunelář či pachatel spálené země. Divák téměř čekal brachiální násilí či alespoň překřikování o své pravdě. Pro občany před televizními obrazovkami se stylizovali do pozic na opačných pólech politického spektra, aby posléze po letech onen svůj postoj rozkryli jako pimprlové divadýlko a uzavřeli pakt o spoluvládě v rámci opoziční smlouvy. Existuje-li nějaký výchozí bod, od něhož začala destrukce klasické parlamentní demokracie České republiky, nepochybně u něj byli oba jmenovaní.

Z tohoto pohledu je jasné, že Václav Klaus bude volit své alter ego a naopak. Že vedle nich existuje v naší zemi množství jedinců, kterým jsou praktiky obou mužů na hony vzdálené, že nejspíše existuje člověk, který se doposud nepošpinil rozličnými aférami a který nepotřebuje vydražďovat občany neuváženými kroky a byl by důstojným představitelem naší země, jim nejspíše připadá jako sci-fi. Doufám, že za dva roky budou občané tohoto státu mít dostatek slušných jedinců ke své volbě a nebudou potřebovat mentorsky vztyčený prst pana profesora.